Poděkování

Ještě jsme téměř nezačali tvořit první číslo našeho přehlídkové zpravodaje a už se na redakčním stole objevil příspěvek. Jeho autorem je aktér včerejšího představení, který tak chtěl prostřednictvím Větrníku dát průchod svým pocitům.

Tento list píši ještě před představením, takže vlastně ani nevím, jak to dopadne. Ale už teď bych chtěl poděkovat několika důležitým osobám.

První "děkuji" s velikým "D" patří Věrce Preisslerové, která obětovala svůj drahocenný čas pro několik puberťáků, od nichž slyšela pouze: Věrko, zašij, Věrko, sprav, Věro...pojď mi pomoct, atd. Ještě teď má asi prsty rozpíchané od jehly a žehlení našich kostýmů ji jistě vyráží ze spaní.

Dále bych chtěl poděkovat naší milované režisérce Ivě Řehořové, poslední dobou zažívající asi hodně probdělých nocí ... měla to s námi těžké. Ale věřte - ani my jsme to s ní neměli častokrát lehké. Přesto však na ni nedáme dopustit a máme ji moc rádi. Jistě mi dáte za pravdu, že v dnešní době není moc lidí, kteří se takto obětují pro děti. Je neuvěřitelné, co s tou skvadrou mladých dokázala, a proto před ní smekám.

Potom přicházejí na řadu vždy usměvaví kulisáci, technika a vedení divadla Krakonoš, které nám umožnilo dnes účinkovat. I jim patří poděkování.