Nositelé Zlatého Odznaku J.K.Tyla v Roce 2006

Dne 20. dubna 2006 zasedala komise pro udělování zlatého odznaku J.K. Tyla, která schválila 11 návrhů předložených signatáři statutu ZO JKT.

NOSITELÉ
ZLATÉHO
ODZNAKU
J. K. TYLA
V ROCE 2006

VLADIMÍR CERMAN (*1920)
Svaz českých
divadelních ochotníků
DS J.K.Tyl Lomnice nad Popelkou
Za celoživotní hereckou a režijní práci v ochotnickém divadle na severovýchodě Čech

Velmi dlouhou a úspěšnou ochotnickou dráhu začal Vladimír Cerman po uzavření vysokých škol v r. 1939 v Lomnici nad Popelkou. Jeho první rolí byl r. 1942 horník v Drdově "Jakož i my odpouštíme", první režií hra V. Záruby "Slavnost mládí - Majáles". V OS J. K. Tyl v Lomnici nad Popelkou je stále činný, do konce roku 2005 sehrál celkem 101 rolí v 538 představeních. Zatím režíroval 30 inscenací, např. Věc Makropulos, čs. premiéra Hra na Otóna, a v r. 1999 postoupil s Gogolovou Ženitbou na NP Divadelní Třebíč. Odborné poroty jednotlivých přehlídek ocenily i jeho herecké umění, např. v roli vodníka Ivana v Jiráskově Lucerně, sluhy Štěpána v Gogolově Ženitbě, Tuláčka v Kubátové Jak přišla basa do nebe, diplomata Hanuka Šendorfa ve Věci Makropulos, ševce Habršperka v Našich furiantech, Jíru Dandu v Moliérově Chudáku manželovi, Terezčáka v Bukovčanově Než kohout zazpívá a v řadě dalších.
Úspěšný byl též v soutěžích hereckých monologů, např. O Cyranův kord v r. 1983 za roli Roubala v Zapadlých vlastencích zvítězil, v dalších ročnících byl druhý a třetí, v Kutnohorské pečeti získal 2x hlavní cenu. Řadu let byl i člen výboru a předseda DS J. K. Tyl (1993-4). Ve svých 86 letech je trvale zapojen do činnosti spolku..

NAĎA DOLEŽALOVÁ (*1927)
Volné sdružení
východočeských divadelníků
DS Vrchlický Jaroměř
Za dlouholetou poctivou práci v divadelním souboru Vrchlický Jaroměř a výchovu nových generací amatérských divadelníků

Paní Doležalová, paní Naďa, Naďa. Synonyma pro nezkrotnou energii a pracovitost. Zpočátku amatérská herečka, po řadě vzdělávacích akcí pro režiséry se stala kmenovou režisérkou činoherních inscenací jaroměřského DS Vrchlický. Vychovala celou generaci amatérských herců.Ve své osobní statistice uvádí v letech 1964 -97 dvacet čtyři režií.
Atmosféra kolem Nadi Doležalové byla vždy naplněna družností, humorem, ale i kritičností a vysokou odpovědností nad započatým dílem. Naďa ráda pracovala s profesionálními hosty. Svou činnost v divadle chápala jako společenské poslání, nikdy se nepropůjčovala k podbízivosti.

BOHUMIL GONDÍK (*1943)
Česká obec sokolská
DS T.J. Sokol Pyšely
Za zásluhy o sokolské divadlo

Dětství prožil Bohumil Gondík v Novém Sedle u Lokte mezi Karlovými Vary a Sokolovem, od r.1957 studoval na Střední průmyslové škole dopravní v Praze, kde absolvoval i vojenskou službu. V Praze přilnul k divadlu, filmu i opeře a amatérsky se začal uplatňovat jako organizátor a režisér studentských a vojenských představení.
Od roku 1967 sám ochotnicky hrál, ale po čtyřech sezónách pouze režíroval. Nejpodstatnější část své dosavadní režijní působnosti spojil se Sokolovem, kde se díky svému rozhledu, talentu a trpělivosti stal doslova vychovatelem a učitelem řady amatérských herců. Na scénu uvedl mj. Strašidlo cantervillské, Past, Lháře, Tři sestry, Přišel na večeři, Dva na houpačce, Oidipa atd. Na krajské i celostátní úrovni byl několikrát oceněn za nejlepší režii a jím vedený soubor za nejlepší inscenaci i cenami diváka. Krátce se věnoval rovněž amatérskému filmu - na celostátní přehlídce Rychnovská „8" byl oceněn za námět, zpracování, výběr hudby a nejlépe zpracovaný zvukový záznam.
Těžiště jeho zájmové práce však zůstalo v amatérském divadle. Na závěr působení v Sokolově byl v roce 2001 oceněn Plaketou města Sokolova za rozvoj kultury ve městě. Se souborem se rozloučil nastudováním hry D´Artagnan.
Roku 2002 přesídlil do Pyšel, kde se ihned podílel na obnovení ochotnického souboru při TJ Sokol Pyšely. V současnosti vede třicetičlenný soubor, se kterým připravil a nastudoval pozoruhodné inscenace Dva muži v šachu, Zpěvy sladké Francie, Kdo zachrání kovboje? a zejména Malované na skle, za něž získal pro soubor pozvání z Národní přehlídky sokolských ochotnických divadel do kulturního programu XIV. Všesokolského sletu v Praze v červenci 2006.

ADOLF HURYCH (*1939)
Občanské sdružení
divadelních ochotníků
DS Vojnarka Trstěnice
Za dlouhodobou práci pro ochotnické divadlo a jeho rozvoj na venkově

Divadlu a kultuře v Trstěnici věnoval Adolf Hurych celý život. V roce 1973 režíroval svou první divadelní hru Vojnarka, v r.1974 následovaly Hrátky s čertem a Nový život. O rok později režíroval Naše furianty a Jiráskovu Lucernu (1978). Pak nastala téměř dvacetiletá přestávka a až v roce 1996 režíroval vlastní divadelní hru Pod tou naší starou lípou.
V roce 1997 založil se svými kamarády (herci) DS Vojnarka, ve kterém je od založení předsedou. Zde režíroval další ze svých her - Píseň lesní studánky. V roce 2000 na počest výročí selských bouří v Dolním Újezdě a okolí, napsal a režíroval divadelní hru Selská rebélie.
Od roku 1998 pořádá DS Vojnarka Trstěnické divadelní léto, jehož součástí jsou i Trstěnické dožínky, jejichž je režisérm. V letech 2001 režíroval opět Vojnarku, 2002 Lucernu, 2003 Naši furianti a v roce 2006 Hrátky s čertem.

LUBOMÍR HÝBL (*1936)
Občanské sdružení
divadelních ochotníků
DS HÝBL Česká Třebová
Za celoživotní úspěšnou činnost hereckou i režisérskou a organizační práci pro amatérské divadlo v DS HÝBL Česká Třebová
v souvislosti s životním jubileem.

Lubomír Hýbl začal dráhu ochotnického herce a později i režiséra v DS HÝBL v roce1956. Celé půlstoletí zůstal souboru věrný a nehleděl na svůj volný čas. Na jeviště jej přivedl režisér Miroslav Chudý v inscenaci Schillerova Dona Carlose, kde sehrál nepodstatnou roli prince z Parmy. Hned po ní následovala titulní role v Tylově Pražském flamendrovi, a odtud začal postupný vzestup mezi přední herce souboru. Dokládá to dlouhý výčet rolí nejrůznějších žánrů, např. major Saranov v Čokoládovém hrdinovi G. B. Shawa, generál Burgoyn v Pekelníkovi téhož autora, dále Athéňan v Nezvalově Atlantidě a postavy v dramatech Karla Čapka - profesor Sigelius v Bílé nemoci nebo Ondra v Matce, seržant Trotter v detektivce Past na myši A. Christie, Rannert z Kruté masky, Bradford Wintter z Patrickovy Opaly, Don Salust z Hugova Ruy Blase a další záporné role, ostře kontrastující s jímavou postavou starého učitele Vorlického z Tylovy Paní Marjánky, svěřenou mu režisérem K. Tomešem v době, kdy sotva překročil čtyřicítku. Komediální žánr si vyzkoušel např. v Perriniho hře Čert nikdy nespí nebo jako Baron z Horníčkových Tří Albertů. V roce 1990 si zahrál Napoleona v Hubačově Generálce a když byl zvolen místostarostou a posléze starostou České Třebové, osm let nehrál. Divadlo mu ale chybělo.
Režijně je podepsán pod 10 inscenacemi a dramaturgický výběr nejlépe vypovídá o Hýblově divadelním vkusu i režisérské odvaze: W. Hildesheimer Dobývání princezny Turandot, G. B. Shaw Pekelník a Pygmalion, V. Hugo Ruy Blas, J. B. Moliere Tartuffe, J. B. Pristley Poklad, W. Shakespeare Jak se vám líbí a Večer tříkrálový. Společně s manželkou Alenou, herečkou téhož souboru, vytvořili Hubačovu Generálku a v roce 2004 byla jeho poslední režií Rodina je základ státu R. Cooneye (nominace na národní přehlídku v Třebíči).

Mgr. BŘETISLAV LELEK (*1935)
Volné sdružení
východočeských divadelníků
Hradec Králové
Za celoživotní službu ochotnickému divadlu a podíl na jeho rozvoji ve východních Čechách.

Břetislava Lelka formuje amatérské divadlo už od roku 1948, kdy začal hrát ve školním souboru. V době studií statoval v DVÚ v Hradci Králové. Byl členem hradeckého DS Klicpera a současně hrál i v žambereckém divadelním souboru , poté v Hradci Králové - Mladá scéna, Kulturní dům ROH na Střelnici, ZK ROH ZVÚ v Koruně, v OB Malšovicích i v Předměřicích . Během své kariéry vytvořil množství rolí, např. Martina Kabáta v Hrátkách s čertem, Lízala v Maryše, Kubu v Tvrdohlavé ženě, Mánka v Gazdině robě, Babu v Janu Roháči, Doktora ve Švarcově Stínu, Sejtka v Lucerně , prof. Peterse v Kruczkowského Němcích , Scipia v Nebe na zemi, Kováře v Loupežníkovi , Janka ve Věci Makropulos , Toniho v Matce , soudce Ljapkina Ťapkina v Revizorovi , Cruchota v Evženii Grandetové a mnoho dalších, pohádkynevyjímaje. Čtyřikrát hrál na Jiráskově Hronově se souborem KD-ROH pod vedením režiséra Josefa Vavřičky. Zabýval se též přednesem prózy a monologů. Vystupoval i na Wolkrově Prostějově a na celostátní přehlídce STM v Bratislavě získal v kategorii umělecký přednes 1. místo.
Počátkem 60. let se podílel na vzniku souborů malých jevištních forem, zakládal kabaret na Střelnici v Hradci Králové. Jeho diplomovou práci „Některé aspekty vztahu divák a divadlo" na závěr studia Fakulty sociálních věd a publicistiky UK v Praze (obor sociologie umění) převzal Divadelní ústav. Podílel se aktivně na formování ochotnického divadla v okrese Hradec Králové spolu s Karlem Křepelkou a Petrem Průšou i jako porotce při OKS. Jeho aktivity sahají i mimo oblast Královéhradecka. Byl členem celostátních porot činoherního divadla i divadla malých forem, několikrát členem poroty celoarmádního festivalu ASUT v Bechyni a v Kroměříži. Dlouhá léta předsedal Krajskému poradnímu sboru pro divadlo ve Východočeském kraji.
Podílel se na vzniku VSVD a je pokladníkem a členem Rady VSVD i členem redakční rady Hromady. Jako „Nestora" amatérského divadla ho přiblížil všem divadelníkům v obsáhlém životopisu Jan Císař v Hromadě v roce 1995 (č.14, str. 418).

MIROSLAV MATES (*1936)
Skupina amatérských
loutkářů SČDO
LS Před branou Rakovník
Za obětavou a příkladnou celoživotní práci pro loutkové divadlo a přínos pro rozvoj loutkářství a loutkového divadla

Miroslav Mates se zabývá loutkovým divadlem od roku 1953 a po tuto dobu je členem kolektivu loutkového divadla v Rakovníku. Zabývá se hlavně technickým zabezpečením inscenací, technickými návrhy a výrobou kulis a loutek, propagací a péčí o vlastní chod divadla. V minulosti zabezpečoval zázemí pro Lidovou konzervatoř v Rakovníku. Matesova práce pro soubor je neocenitelná a v dnešní, pro amatérské divadlo nepřející době, nezbytná. Podílel se na tvorbě kompletního repertoáru našeho divadla a vypomáhá příležitostně i při představeních ZUŠ v Rakovníku.
V roce 2005 byla práce pana Miroslava Matese oceněna Čestným uznáním Matěje Kopeckého.

MIRKO SPURNÍK (*1927)
Česká obec sokolská
DS T.J. Sokol Litovel
Za zásluhy o sokolské divadlo
Mirko Spurník, syn sokolské herečky, hrál již od osmi let až do válečného zrušení Sokola (1940). Po osvobození se k divadlu vrátil. Uplatnil se jako režisér muzikálové pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků, v Kvapilově Princezně Pampelišce si zahrál ve vlastní režii úlohu Honzy. Konec přišel s novým zrušením Sokola (1949).
Po dvou letech navázal na svou divadelní činnost v Klubu Litovel, hrál Dr. Galéna, Mikuláše Dačického i Komtura, režíroval Noc na Karlštejně, Pohleďte, pokušení a řadu dalších her. V roce 1970 byl jeho Divadelní kroužek rozprášen OV KSČ za protirežimní činnost a rozhlasové vysílání. Jediná možnost další divadelní práce byla anonymní.
V letech 1985 - 1995 Mirko Spurník režíroval dětská představení se školními žáky. Po obnovení TJ Sokol v Litovli, se ujal vedení celého Sokola včetně divadla a rychle navázal na úspěchy svého dřívějšího Divadelního kroužku, považovaného za jeden z nejlepších v Severomoravském kraji. Po první inscenaci, jíž byly Drdovy Dalskabáty, následovaly každoročně až dvě další hry. Současně přivedl pod křídla litovelského Sokola i svůj Dětský soubor ZŠ Vítězná. Celý divadelní soubor se pod Spurníkovým vedením stal výrazným nositelem kultury ve městě Litovli a v okolí.
V letech 1993-2003 byl Mirko Spurník starostou TJ Sokol Litovel a vykonával také funkci předsedy revizní komise Župy olomoucké - Smrčkovy. Za dlouholetou obětavou práci pro Sokol byl odměněn Pamětním listem ČOS a za činnost ve prospěch sokolského hnutí Bronzovou medailí PV ČOS. Jako režisér a inscenátor se zúčastnil tří přehlídek sokolských divadelních souborů v Litovli, Lázních Toušeni a Boskovicích. Jeho inscenace Rychlých šípů byla navržena na účinkování v Praze v rámci kulturního programu XIV. Všesokolského sletu v červenci 2006.

MUDr. KAREL ŠEFRNA (*1939)
Volné sdružení
východočeských divadelníků
LS „C" Svitavy
Za celoživotní uměleckou a pedagogickou práci a podíl na rozvoji loutkového divadla v České republice

MUDr. Karel Šefrna, vynikající zubní lékař, loutkář, autor, režisér, herec, muzikant, textař, skladatel, pedagog, rybář, včelař, nositel zlatého odznaku Josefa Skupy, nositel Ceny MK ČR za rok 2000, jeden ze zakladatelů Volného sdružení východočeských divadelníků...
Jméno Karla Šefrny je spojeno se jménem svitavského loutkářského souboru „C". Ta jména patří k sobě, vyslovíš-li jedno, ozve se druhé. Tato legenda se začala tvořit před třiceti lety a zahrnuje v sobě slavnou dobu českého amatérského divadla sedmdesátých a osmdesátých let. Především divadla loutkového a alternativního, které navíc nekompromisně překročilo své hranice (např. Zazděná slečna, Šrámkův Písek 1976). Kupodivu „C" neztratilo výdrž, význam, kvalitu i po celou dobu let devadesátých, a na rozdíl od mnoha již zaniklých rovněž legendárních souborů má umělecký apetýt a vynikající výsledky i po roce 2000.
Dodnes Karel Šefrna vytvořil na třicet autorských inscenací, z nichž většina byla v první linii vrcholných českých divadelních přehlídek, Loutkářské Chrudimi a Jiráskova Hronova. Inicioval mnohá divadelnická setkání, např. Přelety nad loutkářským hnízdem, řadu vzdělávacích akcí a působil jako pedagog, především při vzdělávání učitelů. Ve Svitavách vybudoval několik divadel, naposled divadlo Trám.
Jeho „Céčko" bylo ozdobou mnoha mezinárodních festivalů v Evropě, několikrát s vynikajícím ohlasem hrálo ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Německu, Maďarsku, Estonsku, Rakousku, ale i v Maroku, stalo se jakýmsi internacionálně srozumitelným amatérským „Divadlem Drak".
„Karel Šefrna, to je sága českého amatérského divadla. Přišel do doby, která chtěla a vyžadovala pro amatérismus lidi, jako je on. Stal se solí jevu, jež si osvojil název „divadlo autorské". Vždy ho zajímalo něco, co bylo důležitým tématem, problémem. Jako citlivý člověk překračoval četné divadelní hranice, aniž by v tom byla schválnost proklamující experiment. Vždycky tvořil divadlo o nás, vždycky to bylo divadlo, které se otevíralo všem divadelním podnětům, které je propracovávalo v nové a nové tvary, jež byly pokaždé překvapivou a nečekanou inscenací. Se svým legendárním svitavským „Céčkem" napsal „novou kapitolu do dějin českého divadla - nejenom amatérského", napsal o něm prof. Jan Císař.
Citovat bychom mohli i řadu dalších divadelníků, teoretiků a kritiků, kteří se prací Karla Šefrny s nevyšším uznáním zabývali, např. Jana Dvořáka, Evu Hanžlíkovou či Petra Lébla. Vynikající autorské inscenace, např. Eduard, Jako pel, parafráze Hamleta, Tak trochu..., a konečně Bystrouška, liška z období nejčerstvějších, jsou zapamatovatelnými otisky, které na své pouti loutkářským světem Karel Šefrna zanechal.
Neobyčejnou hodnotu má však jeho postavení v oblasti kultivování českého amatérského divadla, nejen loutkového, v podněcování tvořivosti, sounáležitosti, suverenity. V příkladu odpovědnosti a věrohodnosti práce.

Mgr. JIŘÍ ŠIMEK (*1934)
Svaz českých
divadelních ochotníků
DS Havlíček Zákupy
Za dlouholetou tvůrčí, organizační a kronikářskou činnost pro ochotnické divadlo v Zákupech

Jiří Šimek se divadlu věnuje od patnácti, kdy hrál v souboru Sokola Malá Skála a na gymnáziu v Turnově. Po kantorských studiích přišel v roce 1956 do Zákup, kde ihned nastudoval školní představení ve spolupráci s DS Havlíček Zákupy. Stal se členem tohoto souboru a v letech 1960 - 81 pracoval jako jeho vedoucí a současně vedl zákupský dětský soubor (1961 - 71). Prakticky v každé inscenaci DS Havlíček hraje nebo režíruje, pracuje jako dramaturg, často i jako scénograf a hudební dramaturg, v sedmi případech je autorem textu nebo hudby. Celkem se podílel na 73 inscenacích a komponovaných pořadech, z nichž 46 režíroval a odehrál shodný počet rolí.
V roce 1981 rezignoval na post principála a stal se jednatelem souboru a kronikářem ochotnického divadla v Zákupech. Kroniku zkompletoval z historických materiálů a výpovědí pamětníků už od založení souboru v roce 1923. Vydal rovněž sborník k 80. výročí zákupského divadla.
Od roku 1996 pracuje také v oblastním předsednictvu SČDO České středohoří, od roku 2002 jako jeho místopředseda. Jiří Šimek je držitelem Zlatého odznaku SČDO.

PhDr. JAROSLAV VYČICHLO (*1947)
Svaz českých
divadelních ochotníků
Spolek divadelních ochotníků v Radnicích
Za dlouholetou iniciativní práci věnovanou rozvoji ochotnického divadla

Jaroslav Vyčichlo se věnuje amatérské divadelní činnosti od svého mládí ve Spolku divadelních ochotníků v Radnicích. Členem spolku se stal r.1965 po předchozí krátké spolupráci se Studiem mladých, které při spolku pracovalo a které vedl profesionální herec a režisér Václav Kotva.
Jako herec amatérského souboru vytvořil řadu hereckých rolí, např. Vlčáka Rougera v Sauvajonově Hrsti plné kopřiv, kriminálního asistenta Richtera ve Frickově Druhé tváři, Víta Moravce v Stiebrových Posledních prázdninách, výpravčího Kováče v Kákošově Mrtvé koleji, Adolfa Dudu v Lošťákově Domě, kde nesněží, postavu Chóru v Gyurkově hře Elektro, má lásko, Solferna v Drdových Hrátkách s čertem, Kašpara Zachara v Boučkově Noci pastýřů, Majora Huga v Rozmarném létě Vladislava Vančury, koadjutora Isidora v Goldoniho Poprasku na laguně, školního inspektora Chlopova v Gogolově Revizorovi atd.
Ve spolupráci s Václavem Kotvou a později s Rudolfem Šimicem začal režírovat. V této době se podílel na režii hry Radoslava Lošťáka Dům, kde nesněží (režie V. Kotva), která se v roce 1983 probojovala na XIV. KDP, národní přehlídku vesnických a zemědělských souborů. Další režijní spoluprací se stala hra Laszló Gyurko Elektro, má lásko. (režie Rudolf Šimice, 1983)
První samostatná režie je z r. 1984 a stala se jí inscenace Jílkova Silvestra (1983), následovala režie Daňkovy hry Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo (1985), po ní (l989) Shaferova Černá komedie. V letech 1987 - 1990 studoval II. režijní školu SČDO, kterou absolvoval inscenací Báje Daniely Fischerové (1990). V roce 1994 inscenoval Pristleyovu Nebezpečnou křižovatku. Následovaly režie Obchodníka s deštěm N. Richarda Nashe (1996, účast na XXVII. KDP), Daňkův Příběh uherský (1998, účast na NP Aktovka SČDO v Holicích), Örkényho Kočičí hra (2000, účast na XXXI. KDP), Gogolova Ženitba (2004, účast na XXXV. KDP).
Od roku 1970 byl jednatelem souboru, v letech 1973 - 95 (s asi dvouroční přestávkou) vykonával funkci vedoucího souboru a od r. 1995 je starostou Spolku divadelních ochotníků (SDO) v Radnicích, občanského sdružení, v něž se radnický divadelní soubor transformoval a navázal tak na svoji prvorepublikovou tradici. SDO v Radnicích je organizátorem 33 ročníků Radnické divadelní přehlídky, organizátorem 12 ročníků Radnického dráčka, oblastní přehlídky divadelních souborů hrajících pro děti západočeské oblasti, 7 ročníků recitační soutěže o pohár SDO v Radnicích pořádaný pro radnickou ZŠ a další kulturní, výstavní, přednáškové a odborné činnosti.
Je dlouholetým členem západočeského oblastního předsednictva SČDO v Plzni a od roku 2002 předsedou Svazu českých divadelních ochotníků. V současné době je členem komise Ministerstva kultury ČR pro udělování ceny ministra kultury v oblasti amatérského divadla, členem odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo, členem Festivalového výboru Jiráskova Hronova a členem Přípravného výboru Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou. Jako předseda SČDO přinesl do činnosti této zájmové organizace nového ducha s cílem rozšířit její vliv v regionech. Nese velký podíl na zahájení režijní školy SČDO v roce 2004, její propagaci, organizaci a finančním zajištění.
Podílí se více než čtyřicet let na činnosti domácího souboru, část z této doby i na činnosti SČDO.

Z podkladů navrhujících organizací zpracoval Dušan Zakopal