Dámy a pánové,

před námi jsou poslední chvíle Krakonošova divadelního podzimu 2003 - XXXIV. Národní přehlídky venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou. Teď je řada na mně, abych se se závěrem vypořádala.

Věřte mi, že se na něj chystám vždy až poslední den. Činím tak proto, abych si v hlavě přebrala a utřídila všechno, co kolem sebe vidím a slyším, nechala se lehce inspirovat veškerým děním kolem.

Někdy je to radostné, jindy hodně smutné, ojediněle zoufalé, místy k popukání, často k zamyšlení, občas k naštvání. Shrnuto a podtrženo, konec vždy potvrdí mé životní krédo: "Všechno zlé je pro něco dobré." A já si dodávám - byť se to v tu chvíli nezdá.

Pro mě je však důležité, že divadelní lidičky mají dostatek vůle, sil, inspirace, humoru a odhodlání k dalším a dalším nezištným činům, které pro nás povyšují přehlídku a divadlo na životní lásku. Tak se mi to přitrefilo právě před třiceti lety ve vysockém divadle Krakonoš. Všem těm patří můj obdiv a mé poděkování, neboť říkám spolu s klasikem: "Všechno, co se uchopí s vřelostí a entusiasmem, je druhem lásky."

A my, divadelní národ, ji máme na rozdávání i pro ty ostatní, aby svět kolem nás byl vlídnější a veselejší.

Hezký večer.

P.S. Krakonošáci, zase jste to zvládli! Jste pro mě jedničky a jsem vám vděčná, že právě před třiceti lety jsem měla tu čest přidat se k vám!

A za rok zas přiďte pobejt!