A je to tady!

Malé, velké trápení, jaká zvolit slova na závěr, abych na nikoho nezapomněla, nikoho nezarmoutila a aby snad i ostuda byla co nejmenší. Už jsem byla rozhodnutá, že zalovím ve starých spisech a opráším řeč, dejme tomu z minulého století. No, no, skoro všichni jsme tu z minulého století. Ale ono se to nedá, protože každý ročník je svůj. Ten letošní byl v duchu divadelních masek, protikladů: komedie, tragédie, smíchu, pláče, radosti, smutku.

Někdo se tu letos poptával všech kolem, kdo je na čem závislý. Odpovědi (vliv na to měl i věk) byly různé – na lásce, na čokoládě, na sexu, na kávičce, na elektřině, na práci, na dětech, na divadle a já po krátkém zaváhání řekla, že na životě. A pak mi došlo, že my od divadla a zvláště Krakonošáci máme velkou výhodu, žijeme těch životů více. Svůj všedně civilní o přehlídce měníme v jiný - kuchaře v hostesa, ředitelku v hospodářku, účetní v kuchařku nebo výčepního, policajta, zdravotní sestřičky, holičky v servírku a číšníka, ajťáka v šatnáře nebo osvětlovače, ředitele v redaktora, elektrikáře v Krakonoše a další a další. A při představeních pak v princezny, vojáky, skladatele, milovníky, podvodníky, zbojníky, čerty, faráře, všechny svaté (a tak jinak) a přebíráme jejich životy. My divadelníci máme velký dar, dáváme radost sobě a mezi sebou a přes rampu i divákům, A co je krásnějšího než plný sál spokojených diváků?!

Ale jinak, jsem hrdá, jako ten Budžes, ba i víc, na Krakonošáky, na Vysočáky, na diváky, na divadelníky, zkrátka na naši i vaši přehlídku.

Za 31 276 800 vteřin mi bude ctí se s vámi opět setkat ve Vysokém na přehlídce.

Děkuji a příjemný večer.
Svatava Hejralová, ředitelka KDP