Představujeme: Divadelní soubor Eduarda Vojana Brněnec

Půdička Krakonoše je téměř ideálním místem, na kterém se dělají rozhovory se zástupci souborů. Se svými strastmi a slastmi spojenými nejen se souborem se nám svěřila režisérka včerejší inscenace, paní Jana Čiháková.

Paní režisérko, jak jste jako soubor začínali?

My vlastně nezačínali, tenhle soubor existuje již víc než sto let, takže tu brněneckou tradici tvořili jiní. Ale soubor v tomto složení pracuje od konce 70. let minulého století. Přibližně ve složení v němž diváci viděli crazzykomedii 1 + 1 = 3 jsme vytvořili 16 inscenací. Ve Vysokém jsme potřetí. Poprvé jsme tu byli v r. 1989 se hrou Drak je drak, podruhé v r. 2000 s komedií Monsieur Amédée. Tehdy jsme tu získali cenu diváka. Soubor dělá především komedie.

Proč jste přišli do Brněnce, jak jsem se dočetl v programové brožuře, a v čem spočívají ty dobré podmínky, které pro vás vytváří obec, jež je vaším zřizovatelem?

My nepřišli do Brněnce, vždycky jsme tam byli. Herci sice pocházejí z několika obcí v okolí, ale původně byl naším zřizovatelem závod Vlněna Brněnec. Přechod si vynutily vnější okolnosti před sedmi lety. Obecní úřad se nás ujal. Je vlastníkem Lidového domu, v němž máme domovské jeviště. Můžeme ho zdarma využívat, hrajeme tu, zkoušíme. Obec nás podporuje finančně, dokonce hradí odbornou pomoc brněnského herce Jana Kučery. Zkrátka vytváří nám perfektní zázemí.

Jak se soubor podílí na kulturním dění v Brněnci?

Domnívám se, že jeho podíl je podstatný. V místě zase tolik kultury není. Do Svitav je to 15 km, do Brna 60, takže pro mnohé domácí je soubor přinejmenším nositelem dobré zábavy.

Jak vlastně vznikají vaše inscenace a jaký je podíl obou pánů profesionálů?

Lze říci, že pan Kučera nám pomáhá soustavně už 19 let. Při čtených zkouškách přijíždí tak jednou do měsíce. K závěru zkoušek se jeho účast stupňuje. Soubor mu bezmezně věří, je profesionál a na úrovni herců je to znát. František Lešovský pomáhá se scénou, svícením, kostýmy a tak.

A vy?

Já vedu zkoušky mezi tím.

Inscenace je skutečně na výši, crazzykomedie není vůbec jednoduchý žánr a trefili jste ho velmi přesně. Jaké je vaše povolání?

Jsem původním povoláním účetní. Teď už 14 roků s manželem podnikáme, máme hostinec a cukrářskou výrobu.

A jak dlouho děláte divadlo?

Poprvé jsem hrála pozdě - ve svých 35 letech, chytla se drápkem, ale to asi znáte. Lidem kolem ochotnického divadla se to stává. A teď mě to zevnitř i zvenku žene do další a další práce. Nejde to zastavit.

Jak dlouho jste inscenaci zkoušeli?

Poměrně dlouho - vzhledem k žánru. Asi rok, možná i o něco déle. Chci, aby všichni hráli společně, proto to trvalo tak dlouho.

Co je pro vás v divadle tou nejvyšší metou?

Chtělo by se mi říci, že Hronov. Tam jsme zatím nehráli. Se souborem tam ale pravidelně jezdíme. Hronov je příliš zavazující. Za vrchol svého snažení považujeme vysocký Krakonošův divadelní podzim.

Uvažovala jste někdy o tom, co vám ta práce dává? Nemáte pocit, že je trochu řehole, dělat divadlo na takové úrovni, jakou jste předvedli a že se ze zábavy stává povinnost?

Ne, dostáváme za to přátelství, kamarádství, ta parta je ráda spolu, celý soubor divadlem žije. Jezdíme se spolu učit k profesionálům do Brna. Soubor je velice soudržný, každý chce dělat divadlo. V denodenním shonu je příprava inscenace docela příjemnou změnou a odpočinkem.

Co vám v souboru schází?

Dobrý by byl dětský soubor, vychovat si mladé, aby divadlo v Brněnci mělo pokračování. Nenalézáme ale nikoho, kdo by se mu mohl věnovat.

Odkud jste se dostali do Vysokého, myslím z které přehlídky?

Pardubický kraj, vlastně nově vzniklý, má novu postupovou přehlídku u nás v Brněnci. Chtěli jsme něco zvláštního, tak jsme ji nazvali Sněhový Brněnec. Sněhový od sněhu, kterým zdobíme cukrářské výrobky z naší výrobny a rozdáváme je účastníkům. No, a porota sem nominovala zrovna nás.

Pěkné, děkuji a přeji, ať se vám tady i jinde daří.