Obsah stránky
DS ŠAMU Štítina - Robin Hawdon - Dokonalá svatba
Titul Dokonalá svatba je ironický. Ve skutečnosti jde o průšvih se svatbou. Jedna z nejlépe napsaných situačních komedií současnosti se odehrává dvě hodiny před svatebním obřadem Rachel a Billa. Všechno je nachystáno, naplánováno a domluveno, ale vyskytne se malý zádrhel. Ženich se po bujarém loučení se svobodou ocitne v choulostivé situaci s neznámou dívkou. Hraje se o tom, jak zabránit skandálu, zachovat dekorum a zachránit stávající vztahy. Vše v této komedii záměn, lží a nedorozumění se zahušťuje do nezbytně očekávané katastrofy, která se ale paradoxně ukáže jako šťastné a svobodně zvolené řešení. Jde o nejúspěšnější komedii současného britského dramatika Robina Hawdona. Napsal ji v roce 1994 a od té doby byla uvedena ve třiceti zemích včetně České republiky.
Hawdon poznal divadlo ze všech úhlů pohledu - jako herec, režisér i ředitel. Znalost divadla a samozřejmě literární zkušenosti mu umožnily napsat komedii s dokonale prokomponovanými situacemi, plasticky tvarovanými postavami a originálním slovním vtipem.
Soubor ŠAMU ze Štítiny plně využil nabídku skvělého textu. Zvolil překlad Jana Šotkovského v úpravě Stano Slováka, který oproti všeobecně smířlivému happyendu akcentuje odvahu ke změně životní cesty. Režisér Václav Benda postavil dynamickou a přitom propracovanou inscenaci. Humor, který ve svém textu nabídl Robin Hawdon, ještě obohatil řadou nápadů vycházejících ovšem důsledně z charakteru situací napsaných autorem. Inscenaci dominují herecké výkony Ondřeje Bendy v roli ženicha Billa a Lukáše Vlčka jako svědka Toma. Oba důsledně drží charakter svých postav a přitom je hrají v roztomilé komediální nadsázce. Zviditelňují kontrasty situací, napětí a úlevy a brilantně ovládají ostrý střih ve změně nálad. V syté komediální nadsázce je ztvárněna matka Dafné Jarmily Baranové a ředitel hotelu Dupont Tomáše Konečného. Petra Otlíková jako Rachel a Vladimíra Hagenová v roli Judy nám přinášejí pregnantně realisticky propracované postavy, kterým ale - i díky autorovi – poněkud chybí komediantská hravost. Julie v podání Lenky Ferenz plně uplatňuje svůj mladický půvab, ale měla by pregnantněji formulovat postavu (spolu s režisérem) a dát si v některých místech pozor na artikulaci. Trochu lituji, že režisér nevyužil ve zvuku řádění nevěstina otce. Výtvarná složka plně slouží inscenaci, úroveň hudebních vstupů je nevyrovnaná.
Máša Caltová
Vyšlo ve Větrníku č. 17
17. 10. 2012