Tradiční účastník KDP, Štítinská akademie umění, přivezla inscenaci brilantně řemeslně napsané zápletkové komedie, postavené na situačním a slovním humoru. Autor uvádí své hrdiny z nemocnice svatého Ondřeje do komplikovaných zápletek, které ve výstavbě příběhu znamenají řadu bláznivých nedorozumění, záměn identity postav a z toho plynoucích gagů. Jedna nevinná lež se nabaluje na druhou, vzniká řetězec komických situací, který se utahuje jako smyčka kolem krku doktora Mortimora. Štítinští si vybrali třetí látku tohoto stylu a už v loňské Dokonalé svatbě ukázali, že tento žánr zvládají. Vybrali si úpravu Divadla v Liberci (dramaturg Martin Urban), která škrtla postavu matky Bonneyho, připsala některé detaily, např. kabaretní výstup Billa, a opatřila inscenaci razantním slovním humorem.

  Komedie potřebuje dobré typové obsazení. Štítina má Ondřeje Bendu a Lukáše Vlčka, kteří v rolích jednoho chytřejšího (Mortimora) a jednoho hloupějšího (Bonneyho) fungují jako dvojice, výborně reagují, umí časovat své výstupy tak, aby divák viděl, že se obě postavy snaží řešit svou situaci, by je jasné, že je neřešitelná.

  Dobré jsou i menší figury, které jsou herecky uvolněné, umějí prezentovat fóry a rozehrávají situace. Platí to např. pro postavu Connollyho (Petr Kozel) a překvapivě pro nenápadnou postavu vrchní sestry (Jarmila Baranová).

  S invencí hraje omráčenou sestru, která bleskově procitne, když má pocit, že se jí doktor Bonney dvoří. Bill (Michael Slaný) exceluje v kabaretním výstupu. Trochu problém mají postavy Jany Tateové (Vladimíra Hagenová) a manželky (Petra Otlíková). Vladimíra jako dramatická postava více prožívá než jedná a Petra potřebuje víc energie, její postava má přece více než dobrou motivaci, aby její manžel dobře dopadl.

  Je určitě zásluhou Václava Bendy (mimochodem si půvabně zahrál postavu sira Willoughbyho), že inscenace funguje a že víc než výborně slouží autorovi. Přináší radost a smích. Poradil si se stavbou, mizanscénami. Vyřešil více než dobře např. scénu za oknem. A mimochodem to vůbec není málo. V podmínkách amatérského divadla je takto ve všech složkách výborně udělaná inscenace činem, který si zaslouží uznání. Zápletkové komedie patří v amatérském divadle k nejvíce frekventovanému žánru. často se však nesetkávají s uznáním porot, které je trochu s opovržením nazývají bulvárem. Je více než dobře, že právě národní přehlídka venkovského divadla se prezentovala touto inscenací.