Boleradický soubor má tradičně šťastnou ruku v uvádění českých autorů, mimo jiné Boučkova O Janu Jakubu Rybovi, Maryšu, Rok na vsi a dnes dramatizaci povídky Boženy Němcové Divá Bára. Milan Uhde šťastně převádí vyprávění do dramatických situací, posiluje některé motivy autorčiny a vyhrocuje určitá témata. Začíná to již zmínkou o narození Báry a označení její matky za čarodějku. Posílená je i linie mladých, kteří stojí v různých postojích proti Báře, více je rozehrán vztah Báry a Myslivce, situaci posouvá dramaticky až k možnému upálení Báry, rozšiřuje postavu Myslivce, kterou vede v závěru od idylického konce k vyhazovu z panství a odchodu s Bárou do nejistého světa. A samozřejmě předloha obsahuje témata svobody rozhodování, vztah k odlišnému jedinci, vyobcování člověka ze společnosti, tupost a společnou zášť lidí v místě žijících. 

 

Na druhé straně je těžko posuzovat scénář Uhdeho komplexně, protože jedna složka muzikálu velmi podstatná chybí a nevíme, do jaké míry vlastní text dovádí dál, dramatizuje, posunuje a vytváří další napětí. Místo Štědroňovy hudby soubor používá řadu písní, které nemají dějový charakter, spíše vytvářejí jakousi upřímnou, čistou linii, která ovšem zklidňuje a lyrizuje celý dramatický příběh. Situace v této verzi úpravy se projevují více než dramatickým jednáním, výraznými postoji bez určitého vývoje, střetů jednotlivců. Inscenace má zvláštní jímavost, která ovšem méně akcentuje dramatické situace vyhrocené hry o život, a tak režie zscénuje přehledné čisté obrazy, které poněkud ztrácejí vzrušení, vášnivost i gradaci, až k divokému pokusu upálit mladou dívku. 

 

Režisérka pracuje s četným souborem různých hereckých individualit, kde jako přednost lze konstatovat čistotu a upřímnost všech mladých představitelů a přesvědčivost zkušených a zralých členů souboru. V roli Faráře zaujme především Jan Koráb svou moudrostí, uměřeností a jasným postojem, ale i v postavách starosty, správce a ostatních dochází režisérka v režijně herecké spolupráci k přesnému určení typů. Jistě talentovaná představitelka Báry Jana Glocová působí s velkou mírou upřímnosti, citové zaujatosti a půvabu. Jakoby ale těmto dominantním rysům herecké postavy chybělo to, co u autorky dělá Divou Báru – tj. provokativnost, tvrdost, zarputilost a energie v odporu. Režisérce Aleně Chalupové se podařilo vytvořit inscenaci čistou ve svých obrazech, lyrickou, kde přece jenom byla méně akcentována témata sociálního konfliktu a další motivy, které provázely autorku povídky celý život. 

 

Závěrem je možné konstatovat, že i přes jisté rozpory je inscenace výrazným tvůrčím činem, který dokládá nejen velikost Boženy Němcové, ale také úspěšnou cestu souboru za sdělením autorčiny výpovědi.