Nejprve jsem to cítila jako momentální záskok, letos už je to prostě holý fakt. Odpolední loučení se soubory má nyní právoplatného nového moderátora, neboť ten původní nám už nebude citovat z knihy Bohumila Bezoušky. Vlastimil Ondráček není, štafetu po něm převzal Honza Hejral.

Že je velká spousta jiných lidí, kteří by to mohli dělat lépe. 

S prací konferenciéra nějaké zkušenosti mám, tak jsem to tedy zkusil. A musím říci, že mě to baví. Vždycky, když se loučím, mám před očima Vlastíka a držím se jeho scénáře. On to dělal leta letoucí, všichni, kdo do Vysokého na přehlídku jezdí, si ho pamatují. Snažím se pokračovat v jeho směru, protože si myslím, že to dělal dobře. Asi to ani jinak nejde. Přebírám i něco z něho. Ale nejsem Vlastík a nikdy nebudu. Nemám jeho nadhled a životní moudrost. 

Letos to budu dělat třetí rok, ten první tu ještě Vlastík byl. On sám chtěl, aby už nastoupil někdo na jeho místo, protože se necítil zdravotně úplně dobře. Chodil na moje loučení, ale nikdy nic nekritizoval, ani mi neradil.  

Neměl jsem s ním takový vztah jako třeba moje máma (Svatka Hejralová – pozn. red.). Ona do dneška říká, že Vlastík byl pro ni obrovský guru, jako Hanka Šiková ho zase nazývá divadelním otcem. Já to tak nemám, dělí nás přece jen více generací, vnímám ho spíše jako člověka, který udělal pro amatérské divadlo neuvěřitelné kvantum věcí i organizačních, konkrétně propozice naší vysocké přehlídky jsou jeho dílo. Na jevišti jsem ho už neviděl, beru ho jako člověka, který ochotnickému divadlu opravdu rozuměl.