Obsah stránky
Vlastovi Ondráčkovi!
Někdy - zjišťuji to znova,
těžko hledají se slova.
Jak vyjádřit vzpomínání?
Tolik obrázků je k mání,
co jsou uložené v hloubi
Slzička se s nimi snoubí
ve vzpomínce - jen ta zbyde.
Až sluníčko zase vyjde
budu čekat - jen chviličku,
že s úsměvem – pomaličku,
sem mezi nás přijde zase.
Lehce teď škobrtnu v hlase –
v duchu vidím úsměv milý,
mohu čekat dlouhou chvíli,
ale Vlastík - jak to říct -
nikdy už nepřijde vstříc
rukou podání – či puse.
Čas, co běží – víc než klusem -
zavolal ho v kraje jiné.
Jsem zas tady – ale ty ne!
Pozdravuj tam – naším jménem.
VLASTÍKU
NEZAPOMENEM!
Jiří Hlávka
Vyšlo ve Větrníku č. 1
13. 10. 2017
Další články v rubrice:
Protože... a dost!, 22. 10. 2017Konec - zvonec, 21. 10. 2017
Mlhavá, 20. 10. 2017
A je to tu!, 19. 10. 2017
Nechtějte na mně, 18. 10. 2017
Přehlídka, 18. 10. 2017
Už je to tak, 17. 10. 2017
Předzahrádka, 16. 10. 2017
Škoda z lásky ... po 25 letech, 16. 10. 2017
Hej, lide divadelnický!, 15. 10. 2017
Další články autora:
Konec - zvonec, 21. 10. 2017Mlhavá, 20. 10. 2017
A je to tu!, 19. 10. 2017
Nechtějte na mně, 18. 10. 2017
Už je to tak, 17. 10. 2017
Předzahrádka, 16. 10. 2017
Škoda z lásky ... po 25 letech, 16. 10. 2017
Hej, lide divadelnický!, 15. 10. 2017
Podzimní a první , 14. 10. 2017
