Zase jen posílám tradiční pozdrav na dálku. V Calgary je půlnoc 13. 10. a já se vrátila z premiéry muzikálu Sestry. Bylo plno. Je tu podzim, počasí je melancholické, a pokud si člověk pustí jakékoliv zprávy, pak to na náladě nepřidá. Proto se lidi přišli pobavit, zasmát a na dvě hodiny na realitu zapomenout. Někdy mám dojem, že divadlo má jako poslední přístav tu možnost poskytnout nám útočiště, únik od toho zoufalého reálna kolem. Veselo mi z toho není. Ve válce prý mlčí múzy... leč já doufám, že na obou stranách oceánu to budou právě ty múzy, které lidem pomohou najít cestu zpátky k lidství. Přeji vám všem, aby letošní KDP pohladil, aby rozesmál. My všichni, jako ti klauni, co do nesmyslných válek táhnou na mezcích vedle svých mocí zaslepených králů, ať najdeme sílu a chuť vzít ty své loutny a hrát a zpívat a bavit a šaškovat. Myslím na vás a posílám pusu a pac :)