Krakonošův divadelní podzim není zdaleka jen o divadelních hrách a hercích. Motá se kolem něj spoustu dalších nezbytných lidí a týmů, jako třeba naše redakce.

 

Bez redakce Větrníku by neexistoval Větrník a vy byste teď nečetli, že bez redakce Větrníku by neexistoval Větrník, protože by prostě neexistoval. Naštěstí jsme tu a každý den vám přinášíme aktuální informace z přehlídky. 

 

Pepa: V půl sedmé vstanu, v sedm jsem v divadle. Zkontroluji veškeré komu-nikační kanály, zatopím a vytisknu Větrník. V průběhu dne se děje spoustu nepředvída-telných věcí, takže třeba pomáhám tím, že nosím housky a salámy. Bývaly doby, kdy jsem se do toho stíhal hádat se Svatkou, ale to mě už přestalo bavit. A co dělám dál…asi nic. No jo, já tady vlastně nic moc nedělám. Já jsem tu zbytečně. 

Jana: Měla by obnášet především předávání seriózních informací, ale tady ve Vysokém to úplně tak nedodržujeme. Přiznávám, že ne vždy jsou seriózní. A já se za to vůbec nestydím! 

Jana: Protože se psaní věnuji i ve svém profesním životě, nejraději píšu o ne-konfliktních věcech. 

 

Jana: Nebaví mě peníze! Psát o finan-cích, finančních tocích, získávání dota-cí…to není nic pro mě. 

 

Jana: S týmem spokojená jsem, a když nejsem, tak ho spacifikuju. 

Pepa: Komunikace s lidmi kolem je bezvadná. Ale co se týče komunikace s počítačem a všemožnými dráty, je to boj, ze kterého čím dál tím víc vycházím jako poražený. Zrovna dneska jsme řešili připojení k internetu. Už jsem na tyhle věci starej. 

 

Jana: Mám ráda historické romány, severské detektivky a thrillery. Líbí se mi, když je tam temno. Oblíbila jsem si například autorku Paulu Hawkins a její knížky Dívka ve vlaku a Do vody. 

Pepa: Čtu spíš noviny, než knížky. Nejraději mám odbornou publikaci a články týkající se politiky. Beletrii jako takovou jsem četl, na rozdíl od zákonů a vyhlášek dříve, dnes minimálně.