Milan Schejbal je divadelní režisér a umělecký šéf Divadla Ant. Dvořáka v Příbrami. Je také docentem pražské DAMU na katedře činoherního divadla, oboru režie a dramaturgie. A v neposlední řadě je pojmem v ochotnickém divadle, kde předává své režisérské zkušenosti a na Krakonošově divadelním podzimu je už několikátý rok předsedou odborné poroty. A navíc je Milan Schejbal, který byl hvězdným hostem nedělního odpoledne, velmi zábavný člověk.

 

„Moje pozice není pozice moderátora, ale náhradníka, což není úloha jednoduchá. Milana Schejbala tu znáte velmi dobře a někteří možná mnohem lépe, než já. Je to takový těžký kalibr lehkého žánru,“ zahájil nedělní odpolední besedu v Divadle Krakonoš Luděk Horký, který letos na moderátorském křesle zastoupil Milana Schejbala, jenž v minulých letech zasypával všetečnými otázkami hosty přehlídky, např. Veroniku Jení-kovou, Evu Holubovou, Simonu Stašovou, Petra Kostku nebo loni málomluvného a stydlivého Jaromíra Noska. Odpoledne pak svými písněmi zpestřil Martin Písařík, stálý příznivec pře-hlídky. 

 

Kretén, co se tváří jako Redford

 

„Já a Martin jsme ztělesněním toho, co Milan dokáže vytvořit svou dlouhodobou pedagogic-kou činností – Martin na poli hereckém, já na poli drama-turgickém a bezmezného plká-ní,“ pokračoval Horký, který připomněl, že první setkání Milana Schejbala s divadelní múzou bylo herecké. „Je to tak, ve 14 letech jsem hrál Petra Bajzu ve školním představení Bylo nás pět. Nedávno jsem viděl nějaké fotografie z té doby. Opravdu tam vypadám jako kretén, který se tváří jako Redford. V podstatě to byla otrava,“ konstatoval režisér. 

 

Podle původního plánu měl být Milan Schejbal učitelem, neboť studoval češtinu a angličtinu na filozofické fakultě. V té době se však na základě konkurzu stal členem amatér-ského souboru Dvacetník, jehož členové vytvořili základ souboru Anebdivadlo s domovskou scé-nou v Žižkovském divadle. Anebdivadlo se nakonec stalo nejvýraznějším amatérským předrevolučním souborem, který projel skoro celou Evropu. „Pak nám jeden člen zůstal v Paříži a už jsme se nedostali nikam,“ dodal Milan Schejbal. Anebdivadlo však nikdy nebylo rozpuštěné, soubor stále existuje a občas vystupuje s před-stavením Pábitelé či legen-dárním Candide aneb Opti-mismus.

Jsem divnej, mám rád komedie.

 

Rozhovor se pak stočil na Schejbalovo působení v Divadle ABC, kde se setkal s takovými herci, jakými byla Stela Zázvorková, Jaroslava Adamová, Lubomír Lipský a dalšími. „Měli v sobě noblesu a obrovskou úctu ke kumštu. Byla to silná herecká generace a já na spolupráci s nimi velmi rád vzpomínám,“ říká režisér, jenž tvrdí, že talent je pro herce nutný, ale naprosto prvotní a základní je pokora. Tu podle něj měli a mají například Boris Rösner, Tomáš Töpfer, Eva Holubová, Bob Klepl. Bez ní jsou herci jen průměrní a brzy zapadnou. 

 

Milan Schejbal dlouho působil v Divadle ABC, nyní je již dvanáct let jeho domovskou scénou Divadlo Ant. Dvořáka v Příbrami. Je ještě nějaké před-stavení, které by chtěl nastu-dovat?  Má nějaký režisérský sen? „Jsem divnej, mám rád komedie. Mám rád, když se baví diváci i herci,“ vyznává se ze svých divadelních lásek režisér. 

Srdeční záležitostí bylo nastudování Charleyovy tety s Janem Hrušínským a Lubomírem Lipským nebo Večer tříkrálový s Oldřichem Víznerem v Divadle ABC. V příbramském divadle začal své působení inscenací Přelet nad kukaččím hnízdem s Filipem Blažkem. „Jeden sen mám, ale musel bych to hrát já. Jsou jím nebezpečné vztahy a hrál bych Valmonta i markýzu,“ usmíval se Milan Schejbal a dodal: „Mám rád velké a silné příběhy. Jako je třeba Velký Gatsby s Mírou Noskem nebo Dáma s kaméliemi se Sabinou Laurinovou.“

 

Jak sám říká, jeho koníček je jeho povolání. Režíruje, učí, předává své zkušenosti také ochotnickým divadelníkům. Právě ve Vysokém položil základy Kurzu praktické režie, tzv. KOPRu, stál u zrodu KDP mladým. „Režie ani herectví se prostě nedá naučit. Je možné si jen osvojit principy a postupy základních kroků režijní práce.“

 

Do odpolední besedy vstoupily dva telefonické rozhovory – jednou byl na druhém konci Otakar „Ťulda“ Brousek, podruhé Dalibor Gondík. Přišly také otázky z publika a ta poslední zněla: Co by mělo představovat slovníkové heslo Milan Schejbal? „Pomlčka je to normální člověk,“ zněla krátká odpověď.