Obsah stránky

Zmatené zmatky u Zmatkařů

Hledala jsem režiséra hry Vzpomínky na vodě Ladislava Valeše, našla principála Františka Kunsta, ten přivolal herečky Terezu Fialovou a Alenu Neumannovou, řidiče Vladimíra Mátla a ke konci rozhovoru se dostavil i ten, po kom jsem původně pátrala - Ladislav Valeš. Bylo nás šest. Mluvili všichni a někdy došlo i na zmatky. A tak to má být.

Jmenujete se Zmatkaři Dobronín. Přímo se tedy nabízí otázka – proč zrovna Zmat-kaři?

František: Protože my se tak nejmenujeme, my zmatkaři pro-stě jsme.

Kdo je největší zmatkař?

Vladimír: Určitě principál František! Začne vytvářet zmatek, my se na něj napojíme, až jsme zmatení všichni. A to dokonce i ti usedlejší, jako jsem třeba já!

Dopoledne jste měli vystoupení Čert a Káča, které bylo určeno především dětem. V čem zásadním se liší dětské publikum od toho dospělého?

Alena: Dětské publikum se nepřetvařuje. Jak se cítí, tak reaguje. Když se dětem pohádka nelíbí, začnou se ošívat. Když jsou naopak vtažené do děje, sledují představení upřeně.

Koho napadlo hrát i pro děti?

Alena: S Terezkou jsme obě začaly pracovat v Pohádkové říši v Kamenici a tam nás napadlo, že bychom mohly společně hrát divadlo pro děti.

Vladimír: A tak je Zmatkaři vzali pod křídla a dali jim prostor. Děvčata se tomu nyní věnují sama, zbytek souboru jim občas pomáhá jen s technikou.

Alena s Terezou se začnou smát…

František: Například činel mají od Zmatkařů.

Alena: Ano! Činel a kámen.

Tereza: A několik režijních dohledů!

Vedete si záznamy o návštěvnosti vašich představení?

Vladimír: Ano, ale mizerně.

Tereza: Ne.

Teď už se smějí všichni…

Vladimír: Snažíme se evidovat, kde všude jsme hráli, ale moc se nám to nedaří.

František: V tom jsme právě ti zmatkaři.

Máte na svém kontě již 21 inscenací. Která z nich měla největší úspěch?

František: To je těžké určit. S hrou Prolhaná Ketty jsme se poprvé podívali do zahraničí a měla nejvíc odehraných repríz. S inscenací Dva jsme se zase dostali na Hronov.

Vladimír: Za všemi před-staveními si stojíme. Úspěchy na přehlídkách jsou sice jakýmsi pomyslným měřítkem, ale hodnocení jsou dost subjektivní. My si každou hru užíváme stejně.

V tom dorazil režisér Ladislav Valeš…

Přišel jste si přímo pro otázku! Jak vás napadlo zinscenovat právě hru Vzpo-mínky na vodě?

Ladislav: Kdysi dávno jsem počítal s tím, že si tuto hru pošetřím pro svůj soubor Rádobydivadlo Klapý, jenže u nás se ti herci neustále střídají. Když jsem viděl, jaké kousky dovedou Zmatkaři, rád jsem Vzpomínky na vodě vytáhl z šuplíku. Hra zahrnuje hlavně ženské role a herečky má Dobronín báječné!

gab

Vyšlo ve Větrníku č. 8

18. 10. 2017