Čistě ženský spolek ŽAS Homole, kde mužské pohlaví hájí jeden zástupce, se včera loučil s Vysokým, kam zavítal po deseti letech znovu, a tak potvrdil pravidlo trojnásobného obíhání místního kostela sv. Kateřiny Alexandrijské. „Je jedno, za jak dlouho, ale prostě tato tradice prokazatelně přivádí soubory zpět,“ konstatoval Honza Hejral. 

A jak se ženský spolek baví? O tom by měla informovat hosteska Eliška, která je ve své roli letošní novickou a právě ŽAS Homole byl jejím prvním samostatným úkolem. „Pročítala jsem si smlouvu, podle které je mou úlohou být pečovatelkou. Ale já vlastně moc neměla o koho pečovat. Potřebovaly ode mne jen kelímky na pivo při vítání a ukázat cestu na rozhlednu,“ řekla Eliška a dodala, že ženy ze ŽAS velmi ráda poznala a doufá, že se zase jednou třeba setkají. 

 

To, co však nestihla říci Eliška, na sebe prozradili ženy z Homolí samy. „Bylo nám řečeno, že po DJ můžeme chtít cokoli. A pak jsme si říkaly, jak úžasná je vaše péče, když se U Medvěda ještě zjevili dva muži převlečení v kostýmech uniformního střihu. Jen nás zarazilo, když si je nechtěli svléknout a nechtěli si s námi udělat selfie,“ stěžovala si Stanislava Kočvarová a podotkla, že toto by bylo třeba do toho 50. ročníku dotáhnout. „Pak by místní servis byl prostě dokonalý,“ zasnila se vedoucí souboru.

 

Aby bylo naprosto jasné, co se U Medvěda po představení inscenace Ženské nebe skutečně dělo, vystoupil Standa Mareš, který měl hříchy všech členek sepsané na restaurační účtence. Z Marešova výčtu jsem zapamatovala asi toto: tančily dřív, než začala hrát hudba. Aby se jim tančilo lépe, některé se vyzuly z nepohodlných střevíců. A tančila dokonce i zraněná členka a dokázala tak, že ani francouzské berle nebrání tanečním kreacím. Prostě, abych to shrnula: ŽAS Homole rády a zjevně i dobře tančí.