Včerejší loučení s DS Zmatkaři Dobronín bylo kapku schizofrenní. Moderátor Honza Hejral se cítil rozdělen. Nejenže se loučilo hned se dvěma soubory, které tak nějak splývají v jeden, ale Honza sám se loučil za přehlídku a zároveň jako člen jednoho ze souborů, jež předešlý den hrály. A tak to vyřešil tak, že si sedl do „území nikoho“ – ani ke stolu souboru, ani ke stolu organizátorů. Je v tom kapku zmatek, já vím, ale co byste chtěli, když na malém sále byli hlavním aktérem právě Zmatkaři. 

 

Jelikož však tentokrát Honza byl v roli těch, kdo si užívali společenský večer po produkci, nevyzval Klaudii, aby na soubor všechno vyzvonila. „Najednou mám mlčet,“ usmívala se Klaudie, avšak dodala, že s Dobronínskými byla legrace a žádní zmatky. „Jen jsem se trochu lekla, když sháněli vibrátor,“ přiznala půvabná hosteska.

 

Neplánovaný přípitek tentokrát pronášel přehlídkový básník Jíří Hlávka (i když včera jsme vám představili dalšího poetu V. L. V., tak možná za chvíli budeme mít dost materiálu na Krakonošovu sbírku poezie). Dotyčný prohlásil, že Zmatkaře viděl a doufá, že i v budoucnu uvidí a popřál jim, ať se jim dobře hraje všude, ať jedou kamkoli. A jakou poudačku přidělil Martin Hnyk Zmatkařům? No přece tu Vo šeterný dontouce a vo bílym čertoj od Marie Kubátová.