Prvním cílem bylo místní přírodní, nebo spíše lesní divadlo. To se začalo stavět v roce 1956, ale pro nedostatek peněz zůstalo nedokončené. Jeviště, pod kterým jsou toalety, sklad a technické prostory, má na každé straně pylon pro uchycení opony a osvětlení. Před ním je orchestřiště hluboké 160 cm, do kterého mohlo usednout dvacet muzikantů a dirigent. V hledišti je přichystaných deset kamenných řad, každá pro 25 osob. Plánované byly ještě lože, které kvůli nedostatku financí také nevznikly. Další diváci pak mohli sedět i okolo vymezeného hlediště. Poslední doložené představení v provedení míst-ního souboru Jirásek se zde odehrálo v roce 1964. 

 

V současné době se Městský úřad v Rokytnici snaží amfiteátr opět obnovit. V létě tu pořádá filmová promítání a pořady pro děti. Zpracovaný je také projekt na jeho dokončení – důvod nerealizace je však stejný jako v 70. letech minulého století – nedostatek peněz.

 

První přírodní divadlo vzniklo v Čechách v roce 1723 na Pražském hradě. Tím nejzná-mějším je asi to s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově a Wikkipedie říká, že největší hlediště je v Lochotíně - po rekonstrukci z roku 2015 se do něj vejde až 17 000 diváků včetně 6 000 sedících na zemi. Celkem je v České republice zhruba mezi 130 – 140 různých amfiteátrů.

 

 

Velké plány má Divadelní soubor Jirásek také se svou kamennou scénou. Dosud má divadelní sál ve zdejším kultur-ním domě, o který se dělí s kadeř-nictvím a oděvním sekáčem. Nedávno město koupilo budovu bývalé závodní jídelny někdejší Seby. V ní se kdysi odehrávaly všechny velké společenské akce včetně plesů. Právě pro ně nyní není v Rokytnici jinde místo. A tak se město rozhodlo přebu-dovat jídelnu na nový kulturní dům.

 

Zpracovaný projekt počítá s velkým multifunkčním sálem a jedním malým. Když se na projekt zadíval režisér Rudolf Felzmann, poradil Rokytnic-kým, aby se nad projektem ještě jednou řádně zamysleli. Rozporoval šířku, hloubku a výšku jeviště, které se mu na projektu zdálo malé, šíři hlediště vůči šíři jeviště, umístění osvětlovačské kabiny a několik dalších podstatných detailů. 

 

Současný divadelní sál s kapacitou 160 míst potřebuje opravit a zateplit, jeviště je dostatečně široké i hluboké, ale jeho výška je malá. „Hodně jim však u nás ve Vysokém závidíme dámskou šatnu,“ podotkla Svata Hejralová.

 

 

Svatka Hejralová nebyla na tajném výletě jen z titulu ředitelky přehlídky. Ona zde zastupovala částečně i místní, neboť právě v Rokytnici prožila své dětství. „Můj tatínek hrával padesát let ve zdejším divadelním souboru a nejčastěji milovnické role s mou učitelkou češtiny a ruštiny, což jsem neměla vůbec ráda. Maminka byla nápovědka a jeho první kritik,“ ukázala Svatka v sále rokytnického divadle ještě zachovanou budku nápovědy uprostřed jeviště. 

 

Český divadelní spolek vznikl v původně německé Rokytnici hned po válce a první představení, jimž byli Naši Furianti, sehrál hned 26. prosince 1945. Až do konce léta 1952 vystupoval pod hlavičkou osvětové besedy, od září 1952 už se mluvilo o DS Jirásek. Původně měl 70 členů, dnes soubor čítá třicet osob. A do divadla stále chodí jedna ze zakladatelek souboru, třiadevadesátiletá paní Hola-tová, která 64 let napovídala.