Ať jsem, kde jsem, všude slyším chválu na zdejší techniky. Chválí je herci, režiséři, snad i náhodní pocestní, prostě všichni. Nenahraditelný technik Aleš představil nenahraditelnou práci nenahraditelných techniků. 

Protože tvé práci vlastně vůbec nerozumím, je na tobě, abys ji představil. Co je tvým posláním na KDP? 

To je jednoduché a zároveň složité říct. Mým posláním je technicky zabezpečit představení a chod divadla.

 

Starat se o to, aby fungovala světla, zvuk a všechno na jevišti i v hledišti. 

Jmenovitě – Honza, druhý Honza, třetí Honza, Česťa, Pepa, druhý Pepa, David, Tomáš, Vašek a kolem techniky se motá dalších pár lidí. Plus mínus je nás deset. 

 

Máme přesný rozpis. Víme, o co se kdo stará, abychom se nepletli na svých pracovištích. Ještě by mohlo dojít k hádkám, kdo bude sedět u pultů a kdo lézt po štaflích. Střídáme se tak, aby byl každý využitý. 

 

Občas se to stane, když hraje nezkušený soubor, který neví, co po nás chce. Může mít různé představy, ale nedokáže je správně zformulovat. Až během představení zjistíme, že by se to dalo nasvítit lépe. Mnohdy jde o subjektivní názor a porotce ani divák si toho nevšimne. Někdy po prvním představení provádíme dílčí úpravy, aby večerní bylo lepší. 

 

Ráno vstanu a provedu zásadní ranní hygienu! Při snídani už skládáme Větrníky, potom zkontrolujeme, jak funguje technika. Pouštíme odposlechy, vyzkoušíme repráky a zajišťujeme zvu-kový záznam rozborového semináře na Půdičku. Když přichází soubor, je třeba začít připravovat scénu a svítit na jevišti. V tom se spousta věcí pokazí, takže je musíme napravovat. Po představeních zametáme a zabezpečujeme podmínky na další den. Dřív jsme ještě chodívali pít do hasičárny nebo Bílého domu. Teď za nás chodí Ivo.