Půdičkáře potěšilo představení Feydeauova Brouka v hlavě v provedení Dobřichovických a po prvotním nadšení se začaly objevovat určité pochybnosti. Nedokázali se shodnout, zda chladné prostředí jakési domácnosti či nevěstinec nízké kategorie jsou pravým prostředím pro víceméně salonní příběh. Tuto nejistu umocnila nejednotnost hereckých prostředků, takže jsme ocenili decentní a uhlazený výkon Viktora alias Bountona, „samohláskového“ mluvky případně doktora, kteří i přes střídmost použitých prostředků příjemně bavili. Na druhou stranu se někteří herci dostávali do naddimenzovaného herectví, které jakoby patřilo do jiného typu komedie. Bylo zvláštní, že přes poměrně drsné výhrady stále jsme uznávali, že představení je uděláno poctivě, že má svůj řád, je cítit pevná režijní ruka.