Povídání se Svatoplukem Vašutem bylo moudré, vtipné a především příjemné. 

 

Mým posláním je stmelit rozdílné osobnosti režisérů, které navštěvují tuto přehlídku za záměrem tvořit. Je to obtížné, protože jak už to u režisérů bývá, všichni mají vysoké ego. Náhodně je rozlosuji do tří skupin, zvolí se jeden režisér a ten udělá obsazení. Zkouší se hra Dům Bernardy Alby.  

 

Venkovské soubory nemají vždy šanci seznámit se se všemi světovými klasiky. Federico García Lorca, autor této hry, je jedním z těch, o kterého se blíže zajímám teprve rok a půl zpátky. Text jsem měl připravený pro svůj soubor v Teplicích, a tak jsem si řekl, že nebudu objevovat Ameriku a ukážu ji i ve Vysokém. 

 

Většinu tvoří režiséři, ale pokud se chce účastnit někdo z herců, nemám nic proti tomu.

 

Každý je svým způsobem samorost. Nejsou to žádní mladíci, mají za sebou kus práce. Ne všichni se dokáží podřídit. Zpravidla se ostatní podřizují režisérovi a ten někdy zapomíná, že by měl být daleko tolerantnější. Nemyslím tím, aby přehlížel chyby. Jen je třeba si uvědomit, že pracuje s živými bytostmi. Je důležité volit slova a jejich intenzitu, lehce by se z nich mohl stát pouhý akustický smog.  

 

Ano! Je totiž hodně nadaných lidí, kteří svůj talent prohospodaří. Naopak ti, co jsou si vědomi svých nedostatků, svou pílí mnohdy ty nadané předčí.