Dobřichovičtí se loučili hned po včerejším poledni. Spěchali domů. Matka Svatka poděkovala za představení a zadoufala, že se s Dobřichovckými brzy ve Vysokém potká zase znovu. Nechci být nějak rýpavá, ale zajímalo by mě, zda chce víc potkat ochotníky z Dobřichovic nebo tu krásnou patnáctikilovou krůtu? Toť otázka.

A pak došlo na hostesku Klaudii, aby podalaa podrobný referát o tom, co Dobřichovičtí prováděli večer po představeních. Jenže, jak po Klaudii chtít práskavý report, když si ji soubor zavázal tím, že ji nabídl roli. „Děkuji za ni,“ začala Klaudie a dodala, že je jednou z mála hostesek, které si zahrály v kuse svého přehlídkového svěřence. „A určitě jsem jediná, která hrála s rytířem,“ pochlubila se Kaludia a hned přispěchala i s vysvětlení. Člen dobřichovického souboru Petr Bendl je totiž rytířem Francouzské republiky. Klaudia pak svému souboru z Dobřichovic předala kámen, jenž by mohl být základním toho divadla, které by si v Dobřichovicích rádi postavili. A přidala sýr od vysocké starostky i místní chleba. 

 

Obvykle mlčenlivý Pepa Trepera Prajzler se tentokát výjimečně přihlásil o slovo. „Včera ta krůta byla pěkná a dobrá a protože jsme masožravci, tak jsme ji celou pěkně snědli. A abyste nevyšli s prázdnou, tady máte zelí a k němu si udělejte čuníka,“ předal Dobřichovickým Pepa hlávky typicky špičatého vysockého zelí. Novinkou byla bílá hlávka, kterou se po deseti letech šlechtění podařilo poprvé vypěstovat teprve loni. 

 

Podle Petra Bendla byl soubor nervózní, protože chtěl uspět před obecenstvem i porotou. „Máme rádi, když na konci práce máme pocit, že to má smysl. A tak vám děkuju, že jste nám ten smysl dali,“ konstatoval Bendl s tím, že odsud budou odjíždět s pocitem, že se sem chtějí vrátit. A tak šli obíhat kostel, neboť jistá cesta, jak se sem vrátit je…