Zřejmě nejpočetnějším souborem letošního ročníku KDP byl soubor Bodlák, Bernacké ochotnické divadlo Bernatice. Kolik jich bylo přesně, se redakci vlastně nepodařilo zjistit, ale řekněme to asi tak: bylo jich hodně! Asi i proto byl při dnešním ceremoniálu loučení malý sál divadla natřískaný k prasknutí. Letos poprvé a naposled. 

A s Bodlákem se přišli rozloučit ti, kdo jej vítali. Zcela netradičně se slova ujal Honza Pohanka, jenž jako technik je nejraději v pozadí, neboť technici nechtějí být vidět a nechtějí mluvit. Srdečně poděkoval osvětlovači z Bernartic, že ho od pátečního rána vydatně posilňoval slivovicí, aby se lépe pracovalo a všichni byli v klidu. Poté sdělil plénu nově nabitou moudrost, že totiž dobře zpívat umí všichni, protože: „Zpěv máme nadělený od Pánaboha, jen tady na horách se málo modlíme,“ dodal s úsměvem Honza Pohanka. 

 

Ani hosteska Eliška neřekla na soubor křivého slova. Nedomnívám se, že by také konzumovala slivovicovou kúru, přesto podle důvěryhodného zdroje z řad soboru prý „bordel dělala s námi, aby na nás nemohla nic říct!“ Celkem chytrá taktika, co říkáte. 

 

Za Bernatické si vzal slovo režisér souboru Zdeněk Klos, který konstatoval, že si velmi přáli do Vysokého se dostat. „Vždycky jsme jen četli o místní pohostinnosti, starostlivosti a netradičním prostředí. Ale když jsme to zažili na vlastní kůži, musíme říct, že je to víc, než jsme četli, a za to děkujeme,“ řekl Klos s tím, že všichni cítili, že to není zcela obvyklé. A po té uvedl na správnou míru večerní zábavu Bernatických U Medvěda. „Chlap, alespoň u nás, pije na tři stupně. První stupeň je nálada, ten druhý je statečnost a třetí hrdinství. A my jsme všichni odcházeli stateční,“ glosoval režisér Bodláku popis události, kterou zaznamenali matka a syn Hejralovi. Údajně dle jejich popisu dnes brzy ráno vyšel z restaurace U Medvěda muž, který přitiskl k uchu mobil a nahlas do něj zaanotoval: „Heeeeeeeeeeeeej….“ 

 

Tak třikrát kolem kostela, přátelé, pokud se vám ve Vysokém líbilo.