První vítání hostů s do-mácími proběhlo, první polibky, třesy rukou, plácání po ramenou, první stopičky něčeho ostřejšího. No ano, jsme tady a máme co slavit. Vždyť letos je to už popadesáté, co se divadelníci ze sídel do 5000 obyvatel schází na národní přehlídce venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim.

 

To všechno je pravda, ale jeden hlas z lidu mi uložil do hlavy brouka - chroustala. Proč slavit jen jeden rok, když můžeme slavit ještě další dva! A pořád bude pravda, že je to ten padesátý ročník. 

 

Počítejte se mnou. Letos říkáme, že slavíme padesátiny, protože první ročník byl v roce 1969 v Žebráku. To je prvních padesát. Ale když se něco narodí, první rok jeho života je nultý až do prvních narozenin. Pokud tedy nahlédneme na počítání let touto optikou, pak by jednička byla v roce 1970 a tudíž ta padesátá přehlídka přijde příští rok. A v roce 2020 to bude padesátá čistě vysocká, jelikož se tady národně hraje skutečně od roku 1970. Takže to bude padesátka tuplovaná.  

 

Pokud však budeme i na vysockou část aplikovat počítání let odvozené od narození člověka, pak tedy první narozeniny oslavila přehlídka se sídlem ve Vysokém až v roce 1971. Tudíž padesát let může slavit logicky až v roce 2021. 

 

Dává vám to smysl? Ne? Tak si rychle objednejte nějakou skleničku či rovnou celou láhev a přečtěte si to celé ještě jednou. Rázem zcela jasně pochopíte, že prostě slavit se bude ještě další dva roky. No není to hezký!