Ve scénografii se nám líbilo použití loutek, ale dojem snižovalo časté opakování. Skrze ně dobře a realisticky popisovali vesnické prostředí. Ve hře byly zakomponovány znaky jako například trombón, znázorňující hudební zaměření inscenace.

 

Herci měli dobré kostýmy, které nám zároveň svojí barevností spojovaly herce do párů. Svými vzory a kombinacemi nás vedly k pochopení charakteru postav. Oceňujeme skvělou jevištní mluvu, i když v některých případech herci mluvili ještě před tím, než publikum zcela utichlo.

 

Velmi nás zaujala postava sedláka Šumbala (Michal Sopuch). Dokázal se do ní vcítit, role mu sedla a díky tomu ji zvládl skvěle zahrát. U postav Verunky a Václava bychom si představovali méně karikatury, aby se mohli do rolí lépe vžít.

 

Styl humoru byl jednodušší. V inscenaci bylo mnoho dobrých nápadů, ale svým opakováním ztrácely na vtipu. Líbilo se nám průběžné jednání postav, ale při jejich množství by bylo vhodné využití štronza, aby vynikla hlavní dějová linka.

  

Hudba nebyla zcela dobově zasazená. Autoři použili i hudbu moderní, která byla přestylizovaná do lidových písní. Zpěv byl výborný a poutavý. Líbila se nám živá kapela, ale zvolili bychom buď zcela viditelné umístění, nebo úplně schované za scénou.

 

Zdánlivým hlavním tématem je život na vesnici. Při hlubším zamyšlení však můžeme přijít na to, že rysy této hry lze napasovat na českou politickou situaci, ale i vztahy v rodině.