Obsah stránky
Líbily se mi herecké pauzy, proto jsem hercem
Skvělý vypravěč, milovník anekdot, doutníků a dobré kávy se usadil v neděli odpoledne do horkého křesla na vysockém jevišti. Hvězdou odpolední besedy byl herec, dabér, režisér, pedagog, scénárista a ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer. A diváci ho nechtěli z jeviště jen tak propustit.
Moderátorem odpoledne byl opět režisér Milan Schejbal, který chtěl povídání začít od hercových studií. „Ne, vzal bych to už od porodu,“ nesouhlasil Tomáš Töpfer, neboť prý je o 15 minut přenošený, což mu způsobuje celoživotní trauma. Ve svém vyprávění mluvil velmi hezky o mamince, rozhlasové produkční. Právě její profese ho prý inspirovala k rozhodnutí, že bude hercem. „Když jsem za mámou chodil do rozhlasu, měl jsem rád tu odpočívárnu, kde herecké hvězdy o pauzách popíjely turka v kelím-cích a vyprávěly si nepřístupné vtipy. To se mi líbilo, a tak jsem se rozhodl, že budu hercem,“ vzpomenul Töpfer.
Vždyť neumí chodit
Od herectví ho naopak chtěl odradit Karel Höger. A to kvůli chůzi. Töpferův zvláštní způsob chůze dělal mamince takové starosti, že synka zavedla k lékaři, aby zjistila, zda hoch nemá jednu nohu kratší. Neměl. Když pojal mladý Tomáš rozhodnutí přihlásit se na brněnskou konzervatoř, rozhodla se paní Töpferová seznámit syna s Karlem Högerem. Mistr se na přicházejícího mladíka zadíval a prohlásil: „Ten nemůže jít k divadlu, vždyť neumí chodit!“ – „A já jsem se úspěšně propajdal jevišti až k důchodu,“ dodává Tomáš Töpfer.
Systém tří
Töpfer vystudoval brněnskou konzervatoř a během studií sdílel podnájem s Pavlem Rímským. A prý si spolu zavedli buzení systémem tří budíků – první zvonil v 6.30, druhý v 6.45 a třetí v 7 hodin. „Když zazvonil první, byli jsme trochu vzhůru, při druhém jsme věděli, že zazvoní ještě třetí. V sedm jsme si řekli, že nebudeme snídat a budík přetočili na 7.15 hod. Když zazvonil, řekli jsme si, že pojedeme do školy tramvají a přetočili jej na 7.30. Pak jsme si řekli, že se nebudeme mýt a budík nastavili na 7.45, kdy jsme si řekli, že tu tramvaj do školy už vlastně nestihneme a spali jsme dál,“ vzpomínal na léta studentská Tomáš Töpfer.
Normální člověk
V odpolední besedě Tomáš Töpfer vzpomínal na osobnosti, které ve svém životě potkal, jako například herce a profesory Rudolfa Hrušínského, Miloše Nedbala nebo Františka Hanuse a další. Připomněl také doby, kdy s Eliškou Balzerovou založili Nadaci Fidlovačka na záchranu chátrajícího Divadla v Nuslích. V závěru pak odvyprávěl několik vtipů a na základě bouřlivého aplausu ještě další přidal. Milan Schejbal besedu pak uzavřel slovy, že když někdo něco opravdu umí, tak je úplně normální. „A to Tomáš dnes dokázal,“ rozloučil se s obecenstvem Milan Schejbal.
(jn)
Vyšlo ve Větrníku č. 4
14. 10. 2019
Další články v rubrice:
Závěrečné slovo odborné poroty L. ročníku KDP, 20. 10. 2019Dámy a pánové,, 20. 10. 2019
O jedné prapodivné rodině, 19. 10. 2019
Do nekonečna a ještě dál, 19. 10. 2019
Androidy i jabka, vypněte si hnedka!, 19. 10. 2019
Divadelní týden zakončili vampíři, 19. 10. 2019
Jediné, co se nezměnilo, je zvoneček, 19. 10. 2019
Ať žije divadlo, zvláště to Dobřichovické, 19. 10. 2019
Rád bych se podíval na svět z nadhledu, 18. 10. 2019
Klub režisérů SČDO: Ve všem hledej pohyb, 18. 10. 2019
Další články autora:
Jediné, co se nezměnilo, je zvoneček, 19. 10. 2019Zájem je, divadla jsou vyprodaná a to je hlavní, 19. 10. 2019
Ať žije divadlo, zvláště to Dobřichovické, 19. 10. 2019
Rád bych se podíval na svět z nadhledu, 18. 10. 2019
Bez vás by nebylo nás, 18. 10. 2019
Co patří také k historii 50 let KDP, 18. 10. 2019
Pomněnky jsou nejmenší, Večernice nejzkušenější, 18. 10. 2019
Korupční spolek se vrací ke svým kořenům, 18. 10. 2019
O přízeň diváků se pokoušeli puberťáci z Dobřichovic, 18. 10. 2019
Krakonoš má nově vlídný pohled a jiskru v oku, 17. 10. 2019


