Když bylo první vítání, muselo být i první loučení. Divadelníkům z Ořechova u Brna vypršel čas ve Vysokém. Po

úspěšném odpoledním i večerním představení jsme se s nimi museli rozloučit. Jak jinak než na malém sále U Padesátnice.

 

Po všech oficialitách a rozlučkových slovech přišel na řadu náš špion, který byl nasazen do souboru, aby ochotníky sledoval a na konci nám na ně něco prásknul. Krycí jméno tohoto špiona je hosteska, v tomto případě hostes Kája Bárta. Bohužel víc než na divadelníky, prozradil pár pikantností na sebe: „Já mám k Mora-vákům prostě blíž,“ prozradil, načež tatínek Karel Bárta starší sedící vedle reagoval: „No to jsme viděli.“ Obrázek o situaci během kulturního večera si už domyslíte sami. Soubor samotný zkonstatoval, že měl moc milou hostesku a že s ní byl nadmíru spokojen.

 

Neodmyslitelnou roli v louče-ní se soubory má náš kostel. Prostě bez oběhnutí by to zkrátka nešlo. Divadelníci si to sice chtěli ulehčit autobusem, ale k jejich smůle jim to znemožnilo lešení na domě u kostela. Pan řidič zkonstatoval, že by se tam nevešel. Takže museli všichni po svých. Herec, který ztvárnil Václava, se ukázal jako pravý gentleman a část koleček odnosil jednu ze svých hereckých kolegyň v náručí. 

 

Třikrát kolem kostela mají Ořechováci splněno a už teď se těšíme na jejich další návštěvu.