Obsah stránky
O kolektivní a jiné spolupráci
Krakonošův divadelní podzim je divadelní přehlídkou a, jak již název napovídá, je plný divadelních inscenací. Aby taková inscenace dopadla, jak má, vyžaduje herecké výkony i režisérovy propocené dlaně, ale především plné nasazení divadelních techniků.
Na podporu účastnických souborů je k dispozici přibližně devět techniků (nevíme, zda se sluší předsedu Svazu českých divadelních ochotníků coby vyhlašovatele této přehlídky zároveň počítat jako technika, ale vzhledem k tomu, že je nositelem dokumentace k elektrozapojení zvukové přenosové soustavy, tak jej počítáme).
A proč jich je tolik? Nebo je jich málo? Slovo „přibližně“ v této otázce vskutku příhodně pomáhá odpovědět, že je techniků vždy přesně tolik, kolik je potřeba. Ani o jednoho méně. Můžeme si to uvést na několika jednoduchých příkladech. Například příprava nástrojů. Když měl jeden technik na svých multifunkčních kleštích problém s výměnou mikrobitu na utahování drobných šroubků (šroubky do průměru O 2-4 mm, které najdeme třeba u mikroportů, zvukového pultu atd.), přišel druhý, který měl nápad použit jiné kleště. Třetí přinesl sadu šroubováků na rozložení zmíněného nástroje, čtvrtý poradil druhému použít vrtáky O 3 mm a pátý kontroloval správný úhel 90°. Poté již majitel mohl užít mírné síly a bit vyměnit.
Dalším příkladem může být postup při chystání forbíny k ceremonii křtu knihy, DVD a mince. První dostal úkol, radil se s druhým a třetího přizvali k řešení problematiky Scéna vs. ceremonie. Čtvrtý využil odstupu od problematiky, navrhl druhé řešení a nakonec bylo rozhodnuto, že nebude opona oddálena od hrany forbíny, ale hrana forbíny bude oddálena od opony. K nanošení praktikáblů bylo pak využito proměnné množství techniků, neboť se odnášením kusů ze skladiště (bod A) a nanášením do hlediště (bod B) zvyšovala vzdálenost mezi body A a B.
Za třetí lze pak uvést jeden historický okamžik – jeden z mezníků technických možností divadla. Jeden technik byl zapotřebí, aby ve večerních hodinách uřízl dlouho překážející kabely od zesilovačů, dva další aby v nočních hodinách stěhovali hřející zesilovače z kabiny před ni a jiní dva technici aby v ranních hodinách napojovali přerušené vedení a zpět zprovoznili zvukovou aparaturu, kterou poslední – šestý technik - potřeboval pro soubor.
Dnešní příspěvek je méně odborný než včerejší, každopádně věříme, že přínosný.
(red)
Vyšlo ve Větrníku č. 4
14. 10. 2019
Další články v rubrice:
Závěrečné slovo odborné poroty L. ročníku KDP, 20. 10. 2019Dámy a pánové,, 20. 10. 2019
O jedné prapodivné rodině, 19. 10. 2019
Do nekonečna a ještě dál, 19. 10. 2019
Androidy i jabka, vypněte si hnedka!, 19. 10. 2019
Divadelní týden zakončili vampíři, 19. 10. 2019
Jediné, co se nezměnilo, je zvoneček, 19. 10. 2019
Ať žije divadlo, zvláště to Dobřichovické, 19. 10. 2019
Rád bych se podíval na svět z nadhledu, 18. 10. 2019
Klub režisérů SČDO: Ve všem hledej pohyb, 18. 10. 2019
Další články autora:
O jedné prapodivné rodině, 19. 10. 2019Crrrrr, 16. 10. 2019
Staronovým předsedou SČDO je Pepa Hejral, 16. 10. 2019
Také oficiální hosté jsou součástí přehlídky, 15. 10. 2019
Celkem za tisíc, 15. 10. 2019
Noční údržba, 15. 10. 2019
Hodnocení Vobskočáku, 14. 10. 2019
Nový generální partner KDP, 14. 10. 2019
Pokřtění divadelních miminek, 13. 10. 2019
Bio Krakonoš, 12. 10. 2019


