Včera se před divadlem popíjelo. A to nejen u oficiálního stánku pěkně na sluníčku. Ale popíjela se naprosto zdravá, několik dní kvašená šťáva z boleradických hroznů. Sturm, řekl by Rakušák. Burčák, říká Moravák.

 

Lahodný nápoj z vinné révy přivezl Divadelní soubor Bratří Mrštíků z Boleradic. Pepa Hejral prohlásil: „Do Vysokého jste přijeli celkem dvacetkrát a z toho jen jednou to byl D.E.B.A.K.L (Diva-delní experimentální boleradický amatérský kruh lyricko-epický). A vždycky jste přivezli potěšení ducha, hezky krojovaný ďůčata, na který je radost pohledět,“ pochvaloval si Pepa, ke kterému se připojil také Jaroslav Vondruška. „Nebudu chválit, co všichni víme – že vás tu rádi vidíme, že nás vždycky potěšíte atd. – to by bylo nošení dříví do lesa. Ale rozhodně vám přeji, aby se obě představení vydařila, zlomte vaz!“

 

Boleradický Jindřich Kahoun zvolal: „Vážení diváci a vážení milovníci ochotnického divadla zvlášť, rádi jsme přijeli k vám na vaše 50. výročí. Jezdíme sem rádi vždy, i když nepostoupíme, jezdíme sem v zimě i v létě. A protože vy máte padesát a my dvacet let, co sem jezdíme, rozhodli jsme se, že je to důvod k oslavě,“ říkal Jindřich Kahoun a vyprávěl, jak v Boleradicích posbírali krásné hrozny, které zpracovali a nechali několik dní, jelikož bylo teplo, kvasit. A vykvašenou šťávu z těch krásných hroznů přivezli do Vysokého a říkají ji burčák. Ale než ho nabídli ke koštu, jejich Bořivoj Veselý, skladatel a recitátor, přednesl oslavnou báseň. Byla milá a poetická, leč zapamatovala jsem si z ní jediné: „…burčáček a slivovičku ochutnáte na jazýčku….“

 

Ochutnala jsem. Dobré to bylo.