Ivan H. tak jednou pojal nápad, že by bylo krásné obdarovat obchodní partnery firemním kalendářem nákladních vozů na pozadí hor s obrysem Sněžky, za níž by vycházelo slunce. A ten dobrý muž se jal svůj nápad okamžitě realizovat. Sehnal povolení k vjezdu do chráněné krajinné oblasti, fotografa a půl hodiny po třetí hodině ranní vyrazil s naleštěným náklaďákem do hor blíž k naplnění své představy. Přijeli na Zlaté návrší, zaparkovali vůz a fotograf zaklekl. Jak se snažil nalézt nejlepší úhel, aby zachytil všechny položky – hory, Sněžku, auto i chystající se východ slunce – málem spadl do Labského dolu. 

 

„Bacha, vole, už leze, už leze, dělej!“ volal podnikatel na umělce ve snaze přimět jej, aby stihl ten pravý okamžik, kdy červenozlatá koule zalije svou září rosou se třpytící automobil. 

 

No nezachytil. Ivan celou anabázi shrnul slovy: „Když si naplánujete takovou fotku, tak velmi pravděpodobně je Sněžka  tak daleko, že vlastně na fotce není vidět; slunce vyšlé na tu správnou míru zahalí mrak a navíc kolem běhá a křičí šílený ochránce přírody.“ 

 

A jaké je poučení? Neshánějte povolení k vjezdu do CHKO, pozadí s vycházejícím sluncem si namalujte a auto nasviťte. Iluze bude dokonalá.