Dne 22.dubna 2004...

...zasedala komise pro udělování Zlatého odznaku J. K. Tyla, která schválila 13 návrhů předložených signatáři Statutu ZO JKT.

Výstava nositelů ZO JKT v r. 2004, instalovaná v hlavním sále Krakonoše, již měla letos svou premiéru v Třebíči a přišla sem ze 75. Jiráskova Hronova.

BERAN BEDŘICH (*1930)
Volné sdružení východočeských divadelníků KRUH Hronov
Za celoživotní věrnost ochotnickému divadlu a za obětavou službu tradici Jiráskova Hronova.

Bedřich Beran je amatérský herec, jevištní technik a dobrý duch Jiráskova divadla v Hronově. Do Hronovského divadla přišel v 60. letech minulého století, když předtím řadu let hrával divadlo v Polici nad Metují. Uplatnil se jako herec a účinkoval snad ve všech inscenacích, které se v Hronově hrály.

Béďovo typické přátelské přivítání v Jiráskově divadle se stalo chvilkou, na kterou se mnozí divadelníci jak z Čech, Moravy a Slezska, tak i ze Slovenska, Německa, Francie, Belgie, Itálie, Ameriky, Austrálie a Japonska již celý rok dopředu těší. Tam všude má kamarády, neboť umí svým úsměvem a neokázalou pohostinností promluvit ze srdce do srdce. Hronovští divadelníci to ví, a proto Béďu nikomu neprodají.

CÁPKOVÁ LUDMILA (*1926)
Svaz českých divadelních ochotníků DS DK Kroměříž
Za celoživotní divadelní a kulturní činnost.

Divadelní ochotnické veřejnosti, ale i řadě profesionálů je známo, že paní Ludmila Cápková patří mezi špičkové herečky českého amatérského divadla. S ochotnickým divadlem se seznámila již v dobách druhé světové války v Třebíči-Borovině, ale její domovskou scénou se v roce 1954 stal soubor tehdy SZK PAL Magneton v Kroměříži, v němž "divadelničí" již padesát roků.

Ludmila Cápková však nesložila ruce do klína ani po svých 75. narozeninách. Dodnes se aktivně podílí nejen na divadelní práci ve svém souboru, ale i na kulturním životě města Kroměříže.

ČEČIL FRANTIŠEK (*1922)
Skupina amatérských loutkářů SČDOLD Špalíček Plzeň
Za zásluhy o české amatérské loutkářství na Plzeňsku.

Zájem o loutkařinu u Františka Čečila propukl již v dětském věku. V sedmi letech dostal své prvé loutkové divadlo. V období německé okupace se vrátil k loutkařině po návratu z nuceného nasazení v Říši. Koncem května 1945 založil s členy Sokola v obci Pňovany (u Nového Dvora u Stříbra) loutkářský soubor. Na vánoce 1946 již hrál v Třemošné a tam se stal i předsedou souboru. Obnovila se tak tradice sokolského loutkového divadla založeného v obci již v roce 1921.

V roce 1964 se přestěhoval s rodinou do Plzně. Do Třemošné však nepřestal dojíždět. Od roku 1974 se stal členem LD ŠPALÍČEK v Plzni, režíroval pohádku Popelka ve vlastní úpravě pro marionety. Dále zde režíruje, vyrábí loutky a scény. Pomáhá i svým vnučkám v samostatné loutkářské činnosti.

V roce 1992 se František Čečil stal členem Spolkového loutkového divadla. Patří k zakládajícím členům Skupiny amatérských loutkářů a je členem její rady.

Za svou činnost obdržel ocenění: Zlatý odznak J.Skupy, Zlatý odznak SČDO, Cenu J.Veselého a další.

HAVLÍK EMIL (*1927)
Česká obec sokolská LD NAZDÁREK Praha-Smíchov
Za celoživotní zásluhy o loutkové divadlo, za pedagogickou činnost a za obnovu sítě sokolských loutkových divadel.

Emil Havlík účinkoval od osmi v amatérském loutkovém divadle svého otce. Hrál a spolupracoval s ním až do vstupu do Ústředního loutkového divadla (ÚDL) v Praze. Byl činný ve Vaňátkově loutkovém divadle, loutkařinu neopustil ani během vojny. Od r. 1953 začal působit jako pedagog na loutkářské katedře pražské DAMU.V ÚDL účinkoval až do důchodu (1989), sehrál168 rolí v 80 inscenacích v cca 8000 představeních. Překládal a publikoval v Československém loutkáři. V r. 1990 v rámci obnovy Sokola znovuvzkřísil na Smíchově amatérské loutkové divadlo NAZDÁREK, kde pracuje jako autor, dramaturg, režisér, loutkoherec.

Získal: jako profesionál - diplom Divadelní žatvy (1950), titul Zasloužilý pracovník kultury (1985), během amatérské činnosti - Zlatý odznak SČDO (1995), Čestné uznání Matěje Kopeckého (1996), Bronzovou medaili České obce sokolské (2002).

HELLEMANN MILOSLAV (*1942)
Divadelní centrum Podbeskydí DS M.Dědice
Za dlouholetou příkladnou tvůrčí činnost v rozvoji amatérského divadla.

V r. 1955 Miloslav Hellemann začínal v ZK Bytostav Havířov, kde působil do r.1965 jako amatérský herec. Zpočátku hrával v pohádkách (Čertův švagr, O Slunečníku, Větrníku a Měsíčníku aj.), pak se uplatnil v klasických hrách (Vojnarka, Léto, Lucerna aj.). Hereckou cenu získal za ztvárnění postavy kolonizátora v inscenaci Vetřelci.

Od r.1970 hrál v divadelních souborech při ZK ROH Důl Fučík 1 až 4 v Petřvaldě a Dolu Fučík 5 Žofinka v Orlové-Porubě. Od r.1976 v posledně jmenovaném souboru KAHANEC hrál i režíroval (Jednou na Silvestra, Meridián, Kdo k čertu odejde, Pan radní si neví rady aj.).

V r.1977 založil v Orlové-Lutyni okresní výbor SČDO a na čas se stal jeho předsedou. V období 1980-85 byl členem Krajského poradního sboru pro rozvoj kultury. V r.1983 obdržel ocenění "Za dlouholetou tvůrčí a obětavou práci pro rozvoj amatérského divadla" (KNV Ostrava-odbor kultury).

Od r.1992 je činný v nově vzniklé Divadelní společnosti Miroslava Dědice v Dětmarovicích jako amatérský režisér (Dívka na vdávání, Kat a blázen, aj.). Letos oslavil Miloslav Hellemann 50 let u amatérském divadla.

HONZOVÁ LUDMILA (*1939)
Volné sdružení východočeských divadelníků ADIVADLO Havlíčkův Brod
Za celoživotní věrnost ochotnickému divadlu a významný osobní přínos jeho rozvoji na Havlíčkobrodsku.

S amatérským herectvím Ludmila Honzová začala v r.1958 v ZK PLEAS v Havlíčkově Brodě. Její životní role byla Eržika v Kočičí hře. V r.1969 spolu s ostatními založila divadelní soubor, dnes ADIVADLO. V r.1977 vystudovala Lidovou konzervatoř Východočeského kraje obor režie. Režírovala např. Ze života hmyzu, Ženitba, Žízeň u pramene, Tři veteráni a další. Věnuje se próze, veršům a hudbě, navrhuje kostýmy, provádí odvážné a osobité dramaturgické úpravy divadelních textů. Je zástupkyní ředitele Sdružení ADIVADLO.

Význam má její práce s dětmi a mládeží. Vedla dětský divadelní kroužek v bývalém Domě pionýrů a učila na dramatickém oddělení LŠU i na brodském gymnasiu. Od r.1983 je programovou pracovnicí KD Ostrov v Havlíčkově Brodě.Stála u zrodu přehlídek amatérských divadel dospělých FRMOL ve spolupráci s KKS v Hradci Králové, Dospělí dětem s IMPULSEM tamtéž.

Od 80 let minulého století pracuje v různých kulturních komisích, poradních sborech apod. na místní i celostátní úrovni. Mluví dobře německy, proto ji ARTAMA posílá na řadu zahraničních akcí s českou účastí. Podílela se na publikaci Obrazy z historie, brodské ochotnické divadlo 1836 - 2002.

HOUŠTĚK MIROSLAV (*1929)
Volné sdružení východočeských divadelníků KRUH Hronov
Za celoživotní věrnost ochotnickému divadlu a dlouholetý osobní přínos budování tradice Jiráskova Hronova.

Miroslav Houštěk se věnuje divadlu od dětství. Od r.1955 začal sám režírovat. Kolem r.1960 s partou mladých vytvořil satirický kabaret. Psal scénky, skládal písničky a hádal se s cenzorem. Začala se o něj zajímat STB, soubor přestal existovat. Studio mladých v Náchodě (1964 - 1970) několikrát vystupovalo na Jiráskových Hronovech.

V období normalizace v 70 letech minulého století nesměl hrát a režírovat ani vést Studio.

Dvě volební období byl starostou Hronova, režírovat však nepřestal a navíc založil při souboru seniorskou skupinu, se kterou dosáhl značných úspěchů i v zahraničí. Za jeho starostování bylo zrekonstruováno jeviště Jiráskova divadla a dokončena přístavba sálu Josefa Čapka. Na organizaci JH se podílel celá léta, ať už jako starosta, nebo předseda občanského sdružení KRUH, které bylo hlavním organizátorem festivalu.

LINHART JINDŘICH (*1927)
Skupina amatérských loutkářů SČDO LS Před branou Rakovník
Za celoživotní loutkářskou činnost a zásluhy na rozvoji amatérského loutkářství.

Jindřich Linhart se členem tehdejšího loutkářského spolku Před branou v Rakovníku stal v roce 1952. Již dva roky před tím vypomáhal souboru nejprve v rámci své odbornosti jako klempíř s opravami fundusu divadla a pak zůstal divadlu věrný přes dlouhých 50 let. Oporou je mu i jeho manželka Majka, která jako členka souboru, vypomáhala především s organizační stránkou divadla.

Dlouhé roky byl Jindřich Linhart vedoucím souboru, hercem, technikem, organizátorem a archivářem v jedné osobě. Pod jeho vedením soubor pořádal loutkářské přehlídky "Rakovník dětem", účastnil se různých přehlídek, soutěží, hrál po Čechách, Moravě, ale také v Německu. Pro vleklé onemocnění se dnes věnuje především archivu divadla.

Je držitelem Zlatého odznaku prof.Skupy a Zlatého odznaku SČDO.

SYCHRA JAN (*1928)
Občanské sdružení divadelních ochotníků DS VICENA Ústí n.Orlicí
Za dlouholetou organizační práci pro ochotnické divadlo a celoživotní mistrovství na jevištích divadelních souborů Ústí nad Orlicí.

Jan Sychra je spojen s orlickoústeckým amatérským divadlem od 40 let 20. století, kdy jako student reálného gymnasia hrál ve studentském kroužku a na popud tehdejší předsedkyně DS VICENA Marie Avratové se stal jeho členem. Po maturitě pracoval v tehdejším n.p.Kovostav a zde založil při ROH divadelní soubor. Sychrovou první premiérou byla hra Jeho urozenost pan měšťák, v režii Zdeňka Chudého hrál hlavní roli. Později působil ve výboru souboru DS VICENA a ve výboru nově založeného Jednotného klubu pracujících.

Hrál, režíroval a se souborem uvedl tak početné hry na obsazení jako jsou Naši furianti. Vznikla také nejslavnější inscenace DS VICENA Vévodkyně valdštejnských vojsk v režii Alexandra Gregara. V r. 1987 skončil s předsednictvím v souboru, ale v r.1996 po tříleté odmlce a po odchodu Saši Gregara stál opět u znovuobnovení jeho činnosti. Vytvořil podmínky pro uvedení Věci Makropulos v režii Martina Malínka ke stoletému výročí založení souboru. Ve své poslední roli, jako principál kočovné společnosti (adaptace Moliérova Lakomce), vítá publikum francouzsky. V inscenaci se sešlo mnoho mladých lidí, k nimž on měl vždycky blízko. V 50 letech minulého století stál za mnoha inscenacemi pro děti.

A jak to bývá, zatím se žádného ocenění pro amatérské divadlo nedočkal. I proto je jedním z prvních navržených se strany OSDO v Ústí nad Orlicí.

URBANOVÁ JANA (*1937)
Svaz českých divadelních ochotníků DS Krupka
Za celoživotní přínos ochotnickému divadlu.

Otec byl nadšeným ochotnickým režisérem v Oseku u Duchcova. První a osudové setkání Jany Urbanové s divadlem bylo v terezínském táboře počátkem roku 1945, kde hrála jako sedmiletá roli Berušky ve slavné inscenaci Broučků. Nelze nevzpomenout její účast na prvním Wolkerově Prostějově. Po smrti otce převzala štafetu režiséra a přišla do souboru Domu kultury Krupka.

Jejím režijním debutem byla hra Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma. V dramaturgickém výběru převažují tituly společensko kritické. Hrou Dale Wassermana Kde kukačka hnízdo má o svobodě v nesvobodě dovedla Jana Urbanová krupský soubor nejen na přehlídku ve Vysokém n.J., ale i na prkna Jiráskova Hronova.

V r.1996 uvedl soubor DK Krupka v její režii známé jednoaktovky A.P.Čechova Námluvy a Medvěd, získal s nimi ocenění na NP ve Vysokém n.J. a úspěšně reprezentoval naši republiku na mezinárodní přehlídce v rakouském Holzhausenu. Aktovky zaznamenaly úspěch i na NP Jednoaktovek v Holicích.

Druhou uměleckou láskou Jany Urbanové je poezie. Vychovala řadu recitátorů.

Při zaměstnání vystudovala loutkářský obor na DAMU v Praze. Je známá také jako porotkyně na mnoha přehlídkách.

Za svou činnost Jana Urbanová obdržela Zlatý odznak SČDO.

VEŘMIŘOVSKÁ MARIE (*1945)
Skupina amatérských loutkářů SČDO LD Přerovský Kašpárek Přerov
Za dlouholetou loutkářskou činnost a za mimořádné úsilí o obnovu loutkového divadla Přerovský Kašpárek po povodni v roce 1997.

Marie Veřmiřovská vystudovala pedagogickou školu. Od r.1965 pracovala v loutkářském souboru Přerovský Kašpárek, později se stala jeho principálkou, režisérkou, asistentkou scénografie a scénické hudby.

Povodeň v r.1997 zaplavila divadlo, s rodinou a dalšími dobrovolníky se pokusili zachránit z jeho vybavení hlavně loutky a některé dekorace. Způsobená škoda dosáhla cca 4 mil.Kč. Paní Veřmiřovské se podařilo neuvěřitelným osobním nasazením tuto částku získat od přerovských sponzorů a za ni byl obnoven divadelní sál. Tak byla znovu zahájena činnost Přerovského Kašpárka a mohla také pokračovat i tradice 6. Loutkářských letnic v Přerově v r. 2002.

Marie Veřmiřovská je místopředsedkyní rady Skupiny amatérských loutkářů SČDO. Je držitelkou Čestného uznání Matěje Kopeckého za zásluhy o rozvoj českého loutkářství.

VETEŠNÍKOVÁ OLGA (*1933)
Občanské sdružení divadelních ochotníků DS EXIL Pardubice
Za dlouholetou práci pro ochotnické divadlo a celoživotní mistrovství na jevištích souborů v Praze a Pardubicích.

Poprvé stála Olga Vetešníková na jevišti v r.1942 ve hře Dvě Maryčky. Od roku 1948 hrála v Malostranské besedě.

V polovině 50 let minulého století se rodina odstěhovala do Pardubic. Olga začala hrát v souboru VCHZ. V r.1962 soubor uváděl dokonce jako světovou premiéru hru Milana Kundery Majitelé klíčů.

Vždycky ji lákal kabaret. V r.1964 s inscenací Václava Havla Zahradní slavnost její soubor vyhrál festival v Ostravě, následovala hra Ustláno na růžích - pro Olgu Vetešníkovou cena za nejlepší herecký výkon.

Počátkem 70 let minulého století se věnovala poezii, ale koncem tohoto období se představila ve výrazných rolích.

Po dvaceti letech se vrací k divadlu do souboru EXIL v Pardubicích. Role spisovatelky ve hře Noční rozhovor byla pro ni obrovskou příležitostí, dárkem k 70.narozeninám.V souboru EXIL získala ocenění Nejlepší herečky roku a cenu za Celoživotní výkon.

ZÁSTĚRA FRANTIŠEK (*1927)
Občanské sdružení divadelních ochotníků DS Vicena Ústí n. Orlicí
Za dlouholetou organizační práci pro ochotnické divadlo a celoživotní mistrovství na jevištích souborů ze Skutče a Ústí nad Orlicí.

František Zástěra věnoval divadlu velkou část života a to hned ve dvou působištích, chrudimském a orlickoústeckém okresu. Jako absolvent obchodní akademie v Chrudimi založil studentskou hudební skupinu a v r.1951 pak divadelní soubor Skalák. Ten se později spojil s Družstvem divadelních ochotníků. V souborech hrál převážně v hlavní role v 21 inscenacích a další dvě režíroval,

Pracoval na podnikovém ředitelství Botany Skuteč a byl předsedou Klubu pracujících. Významně se podílel organizačně i brigádnicky na dokončení moderního jeviště ve Skutči v r.1961.

V r.1970 musel z politických důvodů opustit svou práci a rodinu a odešel pracovat do Ústí nad Orlicí. Divadlu zůstal věrný i zde a vzhledem k tomu, že v Ústí tehdy žádný soubor nebyl, založil dramatický kroužek mladých lidí z učilišť a připravil hru Ženský boj. Ta však nebyla uvedena a on nesměl pracovat s mladými. Jeho práce však byla impulsem k obnově činnosti divadelního souboru Vicena. Tam se hned zapojil a účinkoval v dalších 13 inscenacích, později pak i jednu režíroval. Pokud nehrál, na dalších inscenacích se vždy podílel jako nápověda, inspice či kulisák. Významná byla i jeho snaha oživit úlohu dramaturgie v ochotnických souborech.

Z charakteristik jednotlivých osobností z návrhů na ZOJKT zpracoval Dušan Zakopal

Zkráceno - pozn.red. Plný text na panelech na výstavě Zlatých Tylů v sále divadla.