Cimrman Revival, Sivice - Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák - Dobytí severního pólu

Divadlo Járy Cimrmana je jedinečné vlastní poetikou, vlastním přístupem k divadlu jako takovému i k dramatickému textu, divadelnímu tvaru, k herectví. Získalo si vlastní osobitostí velké množství příznivců a dostalo se mu pocty ještě v době vlastního existování: má Cimrman revival.

To je hold, ocenění kvality a jedinečnosti.

Můžeme si klást otázku, jaký že má revival na divadle smysl.

Podstatou divadla je vyjádření vztahu ke světu. Podstatou revivalu je vyjádření láskyplného vztahu k předloze.

Pokud přijmeme toto východisko k dalším úvahám o shlédnutém představení hry Dobytí severního pólu v provedení Cimrman revivalu Sivice, musíme ocenit několik faktorů.

Láska k předloze je čitelná z vnitřního zaujetí všech aktérů. To samo by však nestačilo k úspěchu představení, měříme-li úspěch reakcí hlediště.

V hledišti mohli sedět jedinci, kteří předlohu v originálním provedení viděli, případně ji znají z DVD nebo ze zvukového záznamu. Mohli tam být jedinci, kteří se s Divadlem Járy Cimrmana doposud nesetkali, dokonce tam mohli sedět takoví, kteří právě tento typ divadla nevyhledávají.

Je záslužné, že Cimrman Revival Sivice doveze svá představení do míst, kam vlastní soubor Divadla Járy Cimrmana nikdy nepřijede. Navíc když odevzdá takovou jevištní kvalitu, které je schopen.

Jednotliví herci jsou talentovaní, oplývají nemalou mírou jevištních dovedností, mají schopnost oslovit diváka, navázat vztah s jevištěm, dosáhnout onoho kýženého dialogu tolik chtěného všemi, kteří z jeviště promlouvají k divákům.

Byť se věnují práci, která má dopředu vytyčenou poetiku, vnější podobu postav, scénografii, je zde viditelná i schopnost vytvořit hereckou postavu, viz Varla Frištenského v podání Romana Tinky.
Jak je u her Divadla Járy Cimrmana zvykem, jsou rozděleny do dvou částí, semináře a vlastní hry.
Úvodní seminář je v provedení Sivických přece jen o něco málo méně záživný než druhá polovina - vlastní hra Dobytí severního pólu.

Celek je však příjemnou podívanou, neboť herci mají charisma a půvab, jsou vzácně vyrovnaným souborem z hlediska interpretačních prostředků, jsou muzikální – viz velmi dobré provedení písně v sólovém i sborovém podání, a zcela jistě jsou schopni vytvořit si vlastní diváckou obec, byť pouze jako Cimrman Revival. Chce se říci zatím, neboť je zde otázka, zdali tento soubor má i na vlastní poetiku. Po shlédnutí jejich „cimrmanovského“ představení lze říci, že i takový příslib do budoucna zde je a záleží jen a jen na souboru, kterou cestu si sám pro sebe v budoucnu zvolí, až přehraje všechny hry Divadla Járy Cimrmana – i když i to samo o sobě člověku může vystačit na celý divadelní život.