Alois a Vilém Mrštíkovi - Maryša - DS bratří Mrštíků Boleradice

Premiéru Maryši v Národním divadle v roce 1894 provázely zvláštní okolnosti. Krátce před začátkem zkoušek se vyměnil režisér, obtížně se dávalo dohromady obsazení, personál věnoval přípravě minimální pozornost, pro jinou práci se začalo zkoušet později (sedm až osm zkoušek) a nakonec ředitelství určilo termín premiéry na odpolední lidové představení. A přesto se zrodila hra, která patří k několika nejlepším v české dramatické literatuře. Především skvělými dramatickými situacemi plnými proměn a charaktery postav, jejichž jednání je nejednoznačné a dávalo při stovkách inscenací možnost různého výkladu. Od úzce osobního dramatu po velký obraz sociálního řádu vesnice ovládaného penězi v inscenační praxi pak od minimalistického řešení až k velké folklórní podívané.

Režisérka realizuje hru v účelně jednoduché dekoraci s průsvity do druhého plánu jako velký scénický obraz s pronikáním reálných situací, ve kterých herci jednají úsporně s akcentem na autentickou pravdivost. Hudba, zpěv a zvuky dotvářejí v duchu partitury autorů obraz vesnice,  v podání muziky a sboru  obraz efektivní posilující lyrismus představení.

Ale Maryša není jenom křehké vyprávění. Je to drama postav a situací, které je v prudkém životním střetu vedou k záhubě. A tak celá řada situací (rozloučení Francka s Maryšou, zoufalý boj Maryši o svobodu, setkání Maryši s Franckem po letech, Franckova výzva Vávrovi) až k závěrečnému dialogu Francka s Maryšou charakterizuje menší vědomí daných okolností jakoby vlastně nešlo o život, ale také ne o potřebný vývoj postav v průběhu příběhu.

Muzika a sbor svou funkci jakési výkladní skříně vesnice přestává plnit v zařazení do vlastního děje, ať kostýmem či jednáním působí nezaujatě bez čitelného vztahu k okolnostem, které hýbou celou vsí. Tak v závěru pak Maryša působí jako děcko nevědomé si příliš důsledků svého jednání při vraždě Vávry

V čistě a citlivě vyprávěném příběhu je znamenitou postavou pravdivý a bohatě charakterizovaný Korábův Lízal, Maryša  (Jana Glocová) má charisma, upřímnost, citlivost, bohatý vnitřní život, jen ji trochu sráží menší smysl pro vývoj a vnitřní proměnu postavy v průběhu času. Syrový Vávra (Zbyněk Háder) je zajímavým a nejednoduchým protivníkem Lízala, Francka i Maryši v osudových situacích.

Celkově je inscenace obrazem citlivým, zajímavým, velmi pečlivě režijně propracovaným, jen skutečné drama se nedostavilo.