Hra Arnošta Goldflama vznikla jako poděkování a dar dámskému souboru Klicperova divadla v Hradci Králové. Autor v trochu ironické nadsázce vyjadřuje svůj vztah k zákulisí divadla a pochopitelně zvláště k herečkám.

 

Dámská šatna je jakýmsi uzavřeným prostředím, kde spolu herečky tráví valnou část svého života, a je zároveň jakýmsi nepsaným středem divadelního světa, který herečky dokážou významným způsobem ovlivnit. A tak je logické, že se zde prolínají problémy osobní i profesní, vyjevuje se lidská úzkost, skepse, zklamání, ale i naděje, nesmyslnost i nádhera herecké profese.

 

Dialogy trochu na povrch volně plynou, text sám nemá výraznější dramatické situace, postavy se projevují spíše dobře odpozorovanými, sarkastickými glosami, které pomáhají uvolnit atmosféru. Čtyři talentované herečky hrají s dobrou komediální nadsázkou, ale zdá se, že jenom v postavě Trudy je patrná schopnost a bohatší vnímání jistých kontrastů a existenciálních problémů.

 

Text sám nedává možnost bohatšího vnitřního řešení situací, zdá se jakoby postavy v šatně spíše hrály divadlo, buď pro sebe nebo přihlížejícího diváka, komediální nadsázka někdy nahrazuje věcné slovní komediální jednání a bohatší odstínění důležitého od nedůležitého, od problémů provozních k existencionálním. Možná, že by šlo i více využít rytmus představení, které probíhá a jehož je dění v šatně součástí. Představení ale také svědčí o dobré režijní a herecké práci souboru, obrazné scéně i sytě divadelních kostýmech. Každá z postav hledá svoji odlišnou tvář. K lítosti ovšem soubor nedostal hlubší text, kterým by dokázal zobrazit ještě další vrstvy postav a dostal tak šanci k bohatšímu a odstíněnějšímu řešení dramatických situací.