Titul Dokonalá svatba je ironický. Ve skutečnosti jde o průšvih se svatbou. Jedna z nejlépe napsaných situačních komedií současnosti se odehrává dvě hodiny před svatebním obřadem Rachel a Billa. Všechno je nachystáno, naplánováno a domluveno, ale vyskytne se malý zádrhel. Ženich se po bujarém loučení se svobodou ocitne v choulostivé situaci s neznámou dívkou. Hraje se o tom, jak zabránit skandálu, zachovat dekorum a zachránit stávající vztahy. Vše v této komedii záměn, lží a nedorozumění se zahušťuje do nezbytně očekávané katastrofy, která se ale paradoxně ukáže jako šťastné a svobodně zvolené  řešení.  Jde o nejúspěšnější komedii současného britského dramatika Robina Hawdona. Napsal ji v roce 1994 a od té doby byla uvedena ve třiceti zemích včetně České republiky.

Hawdon poznal divadlo ze všech úhlů pohledu - jako herec, režisér i ředitel. Znalost divadla a samozřejmě literární zkušenosti mu umožnily napsat komedii s dokonale prokomponovanými situacemi, plasticky tvarovanými postavami a originálním slovním vtipem.

Soubor ŠAMU ze Štítiny plně využil nabídku skvělého textu. Zvolil překlad Jana Šotkovského v úpravě Stano Slováka, který oproti všeobecně smířlivému happyendu akcentuje odvahu ke změně životní cesty. Režisér Václav Benda postavil dynamickou a přitom propracovanou inscenaci. Humor, který ve svém textu nabídl Robin Hawdon, ještě obohatil řadou nápadů vycházejících ovšem důsledně z charakteru situací napsaných autorem. Inscenaci dominují herecké výkony Ondřeje Bendy v roli ženicha Billa a Lukáše Vlčka jako svědka Toma. Oba důsledně drží charakter svých postav a přitom je hrají v roztomilé komediální nadsázce. Zviditelňují kontrasty situací, napětí a úlevy a brilantně ovládají ostrý střih ve změně nálad. V syté komediální nadsázce je ztvárněna matka Dafné Jarmily Baranové a ředitel hotelu Dupont Tomáše Konečného. Petra Otlíková jako Rachel a Vladimíra Hagenová v roli Judy nám přinášejí pregnantně realisticky propracované postavy, kterým ale - i díky autorovi – poněkud chybí komediantská hravost. Julie v podání Lenky Ferenz plně uplatňuje svůj mladický půvab, ale měla by pregnantněji formulovat postavu (spolu s režisérem) a dát si v některých místech pozor na artikulaci. Trochu lituji, že režisér nevyužil ve zvuku řádění nevěstina otce. Výtvarná složka plně slouží inscenaci, úroveň hudebních vstupů je nevyrovnaná.