Mrsťa Prsťa, Daedline /...a co bude pak?, Mrsťa Prsťa juniors, Kouřim

Tim Burton je jeden z nejpozoruhodnějších a zároveň nejsvéráznějších současných amerických filmových režisérů (Střihoruký Edward, Batmann, Mrtřvá nevěsta, Karlík a továrna na čokoládu atd.). Kromě osobitého nekonvenčního stylu, pohrávání si s realitou a iracionalitou je charakteristická pro jeho tvorbu i výrazně stylizovaná výtvarná složka. Příběh jeho filmu Beetlejuice z druhé poloviny 80. let minulého století tvoří také základní půdorys a ústřední osu inscenace souboru Mrsťa Prsťa Juniors Kouřim s názvem Deadline/... a co bude pak? Autoři (kolektiv souboru) pak přebírají i některé motivy z jiných Burtonových filmů (např. zdařilá etuda s hokejistou) a spolu s nezanedbatelným vlastním autorským vkladem vytvářejí scénář, jehož hlavním tématem je naléhavá výpověď o varování před důsledky současného způsobu konzumního života, zde nejprůkazněji demonstrovaná na fenoménu televizní subkultury, ale i fast foodů, snobismu atd. Režii (Martin Drahovzal a Mrsťa Prsťa) se v zásadě daří zmíněné téma na jevišti realizovat i díky zvolenému inscenačnímu principu, který  vychází z metody divadelní montáže, kdy se de facto v rychlých střizích mění jednotlivá prostředí a situace. K tomu účinným způsobem napomáhá také funkční simultánní scénografické řešení, které režie využívá přehledně, vynalézavě a významotvorně, jemuž by však slušela výraznější estetická hodnota. Je jen škoda, že zvolená metoda divadelní montáže není v přechodech jednotlivých scén využita důsledně střihovým způsobem, mnohdy zbytečným dohráváním minulé scény a rozehráváním scény následující trpí inscenace rozvleklostí a popisností. Stejně tak by celkovému temporytmu prospěl rychlejší sled replik (bez zbytečných pauz) v situacích, kde je dominantní slovní sdělení, např. příchod nových majitelů do domu, když Adama a Helenu poprvé objeví Lydie, scéna večírku atd. Pro herecké ztvárnění režie zvolila znakový systém, pomocí něhož herci jednotlivé postavy vykreslují. Ne vždy se však zvolený záměr daří hercům zcela naplnit. Nejvíce se daří dvojici nových majitelů Perle (Veronika Růžková) a Zoltánovi (Tomáš Milbach), částečně i Lydii (Tereza Drahotová), Brunovi (Tomáš Fúsek) a Mc Sweeneymu (Klára Spodniaková),  Adam (Petr Žďárský) a Helena (Lenka Auterská) jsou, bohužel, kromě úvodní scény v podstatě odsouzeni k pasivnímu pozorování událostí a nemají příliš prostoru k tomu, aby se  mohli viditelněji projevit. Inscenace nepostrádá plejádu velmi působivých nápadů a gagů, např. chodící úřednice s přepážkami, etuda s golfovým míčkem, filmově zpomalená sekvence rvačky, teleshoping atd., atd. Přes všechny  výše zmíněné problémy jsme rozhodně byli svědky zdařilé inscenace, která významným způsobem obohatila letošní přehlídku o další barvu na paletě možností  jevištně se vyjádřit svébytným divadelním jazykem.