Ve čtvrtek jsme na Krakonošově divadelním podzimu měli možnost shlédnout inscenaci divadelního spolku J. K. Tyla z Meziměstí. Autorem textu je Ray Cooney, současný anliglický autor, který se narodil v Londýně roku 1932. Ray Cooney začínal jako dětský herec v komediálních skečích, smysl a cit pro komedii si tedy osvojoval už od raného věku a nabyté zkušenosti umně zúročil ve svém literárním díle. Cooney vychází z tradic anglické komedie, jeho hry se vyznačují komplikovaností děje a klasicky suchým britským humorem, který stojí na slově, přesném hereckém timingu a schopnosti pointovat. 

 

Divadelní hra Rodina je základ státu je situační komedií s přesahem do frašky (až crazy komedie), základním stavebním kamenem hry je suchý anglický humor, který má konverzační charakter. Briskně formulovaný text je příležitostí pro početnější soubor, který oplývá výraznými osobnostmi, typy s rozvinutou hereckou technikou. 

Děj hry se odehrává v nemocnici, na pokoji lékařů, kde se doktor David Mortimer připravuje na důležitý proslov, který má přednést na vánočním nadačním večírku. Situaci zkomplikuje jeho bývalá milenka Jane, která ho přijde informovat o tom, že s ním má (nyní již dospělého) syna Leslieho. David se snaží celou situaci ututlat před svojí ženou Rosemary a stihnout důležitou přednášku. Zaplétá se do sítě improvizovaných lží, které se mu mstivě vrací jako bumerang a přinášejí stále komplikovanější zápletky. Zoufalý David nakonec přiměje svého přítele, doktora Huberta, aby dočasně přijal roli Leslieho otce. Tato lež se v překvapivém závěru stává pravdou a Hubert se skutečně rozhodne žít s Lesliem i Jane. 

 

Základem pro úspěšné inscenování této nelehké komedie je dobré typové obsazení a silná herecká osobnost v roli Davida, která dokáže lhát natolik přesvědčivě a charismaticky, aby získala sympatie diváků.  Největším hrozícím nebezpečím je rozbití temporytmu, k němuž může velmi snadno dojít důsledkem přílišného rozehrávání textu a situací, které předpokládají rychlý spád.

 

Je vidět, že divadelní spolek J. K. Tyla má s inscenováním komedií tohoto typu zkušenosti a s těžkým úkolem se popasoval se ctí. Hercům pod vedením režisérky Ireny Kozákové se obstojně podařilo naplnit žánr frašky a to především v druhé půlce, kde je hlavním zdrojem komiky bláznivý situační humor. Soubor velmi nápaditě a zdatně převedl autorovy detailní scénické poznámky v život.

 

Porota veskrze pozitivně hodnotila výkon hlavního protagonisty Aleše Kučery, který si velmi obratně dokázal poradit se suchým anglickým humorem. Jeho výkon a celkový zážitek z inscenace by mohla prohloubit důslednější práce s gradací a výraznější zveřejňování procesů vymýšlení a zhodnocování vlastních lží. Inscenace by tím získala výraznější rytmus, který nám scházel především v první polovině. 

 

V některých případech porota polemizovala s obsazením. Především ženské postavy neodpovídaly náturou typům, které autor předepisuje. Všechny dámy se přidělenou roli a režijní představu snažily naplnit, ale bohužel zatím nedisponují dostatečnou hereckou technikou, aby zvládly tak těžký úkol, jakým je přehrání vlastního typu, důsledkem toho byl jejich výkon místy hůře uvěřitelný. 

 

Scénografie byla velmi detailní a realistická, důsledně naplňovala autorovo zadání. Velké okno s plastovými okeními tabulemi bylo funkční, univerzální vánoční dekorace byla dobře zvolená, podtrhovala neosobnost lékařského pokoje. Podle našeho názoru by neuškodilo snížit celkový počet kusů nábytku na scéně, aby se herci mohli po jevišti volněji pohybovat a spolu s režisérkou rozpracovat zajímavější aranže. 

 

Celkově inscenaci souboru J. K. Tyla považujeme za zdařilou, soubor má velký komediální potenciál. Napříště bychom souboru doporučovali vybrat hru, která bude lépe vyhovovat jeho typovému složení a úrovni herecké techniky všech členů.