Obsah stránky
Recenze
DS Zmatkaři, Dobronín
Prolhaná Ketty
Dobroníští Zmatkaři se nám představili v neděli večer se svou prvou komedií, s kterou byli nominování na KDP z Němčic nad Hanou. "Prolhaná Ketty" je hra , která byla často frekventovaným titulem ke konci minulého století na řadě profesionálních scén. Zvláště pro její zaručený úspěch u obecenstva. Autor Maurice Hennequin doplňuje francouzské trojhvězdí komediografů (Labiche - Courteline - Feydeau) jako poslední v řadě na přelomu 19. a 20. století.
Velmi umně a řemeslně napsaná fraška založená na principu zatloukání a zaplétání se do lží staví hlavní protagonisty do stále obtížnějšího řešení situací jen proto, aby pravda - zcela banální - nevyšla najevo - oběd s rodinným přítelem. Autor i inscenátoři hry jsou si vědomi úspěšnosti komiky němé grotesky, kdy divák se baví tím, že ví a zná vývoj situace, ale postava neví. To je však jen jedna část úspěšnosti hry u publika.
Režie inscenace se ujal hostující profesionál Horáckého divadla Miloš Stránský. Prokázal svou zkušenost ve výstavbě a řešení situací vedoucích k potřebné pointě a důsledně vede herce k zvládnutí zákonitostí žánru frašky. M.Stránský je podepsán také pod úpravou původní předlohy, žel potřebná konfrontace s originálem nemohla být provedena, neboť tento nebyl k dispozici. Je však zřejmé, že úprava důsledně sleduje nastolený žánr a že vložené zcizující prvky jsou vepsány režisérem (hovory k publiku).
Interpretace inscenace se v neděli večer setkala s velmi vnímavým a vstřícným publikem. Výchozím předpokladem tohoto kontaktu je však to, že herci ví jakou předlohu ztvárňují, že plně využívají herecké i technické prostředky, které ovládají, jejich reakce na jevišti jsou bezprostřední a ve většině případů je jejich jednání v rámci daného žánru pravdě podobné. Nutno přiznat, že herecké "jitřeníčko" je neseno na vlně smíchu a potlesku publika, zvláště v druhé polovině představení. Hraje se ve velmi svižném tempu, které povětšině neupadá pod míru pozornosti diváků (až na některé okamžiky v prvé části - dialog dam).
Pro vyšší účinnost inscenace stojí za úvahu řešení zcizovacích prvků, kdy zvláště služka Zoé vede své prohovory směrem k publiku. Zdá se, že tento prvek není zcela v řádu se zvoleným principem inscenování a působí proto nesourodě. Stejně tomu je i při užití hudební ukolébavky, která je zdá se neodůvodněná, retarduje a působí nefunkčně.
Z hereckých výkonů zaujali p. Vladimír Mátl jako Jimmy i p.Marian Srpoň jako Vili. Zvláště u prvého z nich nutno vyzdvihnout průběžné vnitřní jednání postavy, neboť předváděná míra pravdivosti konání v nadsázce, která je dominantní pro daný žánr, je zvláště v druhé polovině tak věrohodná, že divák se s "hrdinou" zcela ztotožňuje a reaguje velmi živě na každou jeho repliku.
Představení svou osobní bezprostředností a jiskrou v nasazení herců přeneslo svůj energetický potenciál do obecenstva, které se interpretům odvděčilo v podobě dalšího kreativního partnera.