Recenze

DS Na Štaci Němčice nad Hanou

Jak přišla basa do nebe

Divadelní soubor Na Štaci z Němčic nad Hanou se nám včera třikrát představil se hrou Marie Kubátové Jak přišla basa do nebe. Na původní rozhlasové hře a na jejím "zjevištění" se podílela dramaturgickou spoluprací paní Vendulka Strejčková (dramaturgyně rozhlasu). Předloha nese žánrové označení "podkrkonošská báchorka".

Němčičtí vyšli z tohoto základu, avšak v dramaturgické úpravě, za konzultace a v režii Karla Semeráda.

Ze srovnání předlohy a hraného textu je zřejmé, že jde o úpravu velmi razantní. Nejen co do rozsahu textu (krácení replik, vypuštění některých postav, dějových faktů apod.), ale i úprav v nářečí. Podstatnou se jeví úprava, která je ztvárněna inscenací redukující příběh.

Tempo, v němž se hraje, a co, jak, proč a o čem se hraje, zákonitě vyvolává řadu otázek.

Zásadní problém vyplývá z přihlédnutí k původnímu záměru autorky předvést báchorku. Otázkou je řád inscenace. Sledoval režijní koncepci pohádkovosti příběhu s líbezností charakteru lidových postav, s jejich životní moudrostí, láskami i tužbami? A také jejich střety s mocí, která má daleko od jejich sociálního cítění. Jaký je smysl příběhu, který nám byl sdělován. Byl čitelný?

A nebo snaha po lidovém divadle nebyla dovedena do důsledku a zůstalo jen při zjednodušené dějové linii realizované jednotlivým výstupy (koláž?) mluvního a hudebního projevu.

Proč od původní předlohy linie člověčiny chudých podkrkonošských lidiček versus z nich tyjících boháčů bylo ustoupeno a čím byla nahrazena?

Jakou alegorií k názvu Jak přišla basa do nebe nám inscenace nabízí a nabízí ji vůbec?

Jaký je smysl a účel scénografického řešení pracujícího vertikálně s třemi úrovněmi, přičemž pohled na hlavní část děje je ze žabí perspektivy?

Velká řada problémů vyplývá i z řešení či sdělení jistých skutečností, které divákovi nejsou jasně vyloženy (jak se Anciáš dostane do nebe přes bránu, která je hlídaná andělem?, jak je to s vyřešením osudu faktora, jakto, že dušičky utečou z pytlů obou čertů a jsou to vlastně malí čertíci a obě "čertice" v mužském přestrojení pak přichází s plným pytlem?, atd. atd.....)

Jistým pozitivním rysem inscenace je šťastné typové obsazení hlavních představitelů, kteří hrají bezprostředně a přirozeně. Emocionálním vrcholem je jistě andělský chór, zpívající gloria s lidovou písničkou.

Protože nejsem "vocaď", tak jsem se nechal informovat a že prý nářečí soubor zvládl. Jen kdyby jim bylo lépe rozumět.

Za sebe musím konstatovat, že základní pocit chaosu z představení (viděl jsem odpolední i večerní) ve mně přetrvává, byť byl skandovaný potlesk publika při zpívané děkovačce.