Agatha Christie - Past na myši - DS bratří Mrštíků, Boleradice

Uzavřená společnost různých charakterů, noc, sněhová bouře, ztráta komunikace se světem - jak nádherná situace pro vraždu. Detektivní hra (či komedie) tohoto typu vyžaduje logicky vedený příběh, zajímavé charaktery, jistou věrojatnost chování a motivaci jednání. Zde se je určitý problém, který inscenace přináší. Na jedné straně režisér buduje situaci přehledně, ve velmi logickém zajímavém aranžmá, vede herce k jisté průběžnosti vnitřního i vnějšího jednání. Na druhé straně se pokouší hledat komediální akcent zvenku situací, nechává některé postavy drasticky přehrávat, a tak vedle pravdivého Trottera, přesného majora i citlivé Mollie působí nevěrohodně křečovitá stylizace Kryštofa, přehnaná potrhlost Gilese a ne zcela věrohodné jednání a chování některých dalších. Ale i napětí se v první polovině inscenace vytváří spíše hudbou, zhasnutím světel, než aby se budovalo z jednání a ohrožení postav v uzavřeném prostoru, kde vrahem je jeden z nich a nikdo z přítomných nemůže komunikovat se světem.

Ve druhé polovině jsou postavy velmi intenzívně soustředěny na jednání Trottera, vzniká skutečné situační napětí, na jevišti se jedná vesměs pravdivě, i když i zde by bylo možné hledat bohatší individuální, odstíněné jednání postav ve vzájemném pocitu podezírání i osobního ohrožení. Hudba je výborná tam, kde je funkční (motiv myšek), méně tam, kde ilustruje něco, co by mělo vzniknout ze situace a jednání.

Celkově pak je představení zajímavé, přehledné, s řadou dobrých hereckých výkonů. Mohlo však být plastičtější, pokud by inscenátoři vyřešili naznačené problémy.