Vlastimil Peška - Měla babka čtyři jabka - DS Vojan, Libice nad Cidlinou

Autor předlohy jako ředitel a umělecký vedoucí Loutkového divadla Radost v Brně velice dobře zná své dětské diváky a hlavně tu nejmladší věkovou kategorii. Je autorem cca patnácti pohádek na známá témata (O Smolíčkovi, O perníkové chaloupce, Popelka a další). Předloha, kterou si vybrali Libičtí, je montáží tří známých pohádkových příběhů a jedné vyprávěné „skoropohádky“. Svorníkem hry je fakt, že se vše děje kolem babky a dědka a že každý příběh je uschován v jednom ze čtyř jablíček. Vlastimil Peška prozaický text a rýmovačky doplnil písničkami a scénickou hudbou blízkou dětském divákovi (nenáročné melodie s jednoduchým textem – viz ústřední písnička jako leitmotiv inscenace Byla jedna babka, měla čtyři jabka…)

Předností inscenátorů je v prvé řadě dramaturgický výběr. Se znalostí svého publika vsadili Libičtí na předlohu, která je ověřena praxí a vyšlo to na sto procent. Dalším kladem, a to nemalým, je úprava provedená režisérem inscenace Jaroslavem Vondruškou (seniorem). Oproti původní předloze vypustil jednu pohádečku a do principu jablečného odhalování zapojil vyprávění o dědečkovi a kožíšku, přehodil „pohádkosled“ a vypustil přestávku. Představení se tak hraje přijatelných 45 minut, získalo na spádu i temporytmu a vrcholí nejen nejveselejší, ale i tématicky nejzávažnější pohádkovou hříčkou o společném zdolání drzé velké řepy Pepy.

Výraznou a velmi působivou složkou inscenace je její výtvarné řešení v celém svém komplexu od loutek, přes jejich provedení, kostýmní i scénické řešení autorky Lucie Auerswaldové-Babákové. Zpracování loutek, povětšině jako manekýnů, umožňuje interpretům dostatek volnosti k hereckému projevu i pohybové stylizaci jednotlivých zvířátek (kočička, koza, pes apod.). Z hlediska vnímání divákem, zvláště dětským, stylové a barevné zpracování nese s sebou velkou dávku humoru (kráva, čuník, řepa), barevnou pestrost (ježek, kočička) a hlavně potřebnou nadsázku. Tuto pak není nutné zdůrazňovat hereckým projevem. Inscenátoři nerespektovali autorovo výtvarně-hudební řešení jednotlivých zvířecích postav, šli svou vlastní cestou a ta se pozitivně zúročila.

Hudební složka inscenace je převzata od autora a tvoří nedílnou a nenásilnou součást hereckého projevu.

Představení (viděno od 10:50 hod.) je hráno svižně a radostně. Vložená energie se odráží v reakci dětí. Hravost celého kolektivu je tou hlavní devizou celé inscenace, která působí velmi mile a je prošpikována humorem a komediantstvím v tom nejlepším slova smyslu (vnímáno dětským divákem). Herecký projev má svůj půvab, neboť „dospěláci“ si hrají na jevišti s plným nasazením, nepřehání a nepodbízí se dětskému divákovi. Zůstávají každý sám sebou a přitom je jasné, že všichni dohromady si rádi hrají.

Předností režie je cílená úprava, která sleduje úspěšný temporytmus inscenace a zároveň dokáže vytvořit stylově jednotnou interpretaci všech účinkujících.

Libičtí měli odvahu k tvůrčímu počinu. Vyplatila se a zúročila.