Jaromír Břehový - Zátiší s loutnou - DS Žlutičan Žlutice

Ve žlutické inscenaci Zátiší s loutnou se poměrně šťastně spojuje původní dramatická hra nesporné literární kvality s velmi slušnou inscenací. Jaromír Břehový, dnes už renomovaný dramatik, napsal hořkou komedii o lidech, kteří jsou v podstatě bezbranní. Pod nánosem komedie se hraje krutý obraz současné společnosti. Jejími hrdinkami jsou tři rozdílné typy žen – trochu vulgární a primitivní bývalá servírka Nina, intelektuálka a bývalá profesorka gymnázia Olga, suchá bývalá hlavní účetní Zoja, okrádající vlastní sestry, aby mohla přilepšit své nezdárné dceři. Ta bez jakýchkoliv morálních zábran na matce parazituje. Všechny dohromady vykořisťují volyňskou Češku. Hra se textově i inscenačně dělí na dvě části: první z nich je expozicí se šťavnatým a originálním slovním humorem. Druhá po získání obrazu jako dědictví po matce a po příchodu exekutora je fraškou, v níž všichni s posedlostí řeší, jak dosáhnout svého cíle. Břehový napsal velmi zajímavé dramatické situace (např. modlení, emotivní nátlak na exekutora) včetně závěrečného překvapivého rozuzlení, kdy je vítězkou ta nejslabší. Vytvářejí dobrý prostor pro hru, který také Žlutičtí zúročují. Jednotlivé postavy jsou dobře typově obsazeny. Některým z nich  by však prospěla větší razantnost a pestřejší herecký rejstřík. Služka Kača je výborná v závěru, zejména v první části by měla více myslet na srozumitelnost svých replik. Dcera nemá potřebnou výbušnost dravého mládí, které se před ničím nezastaví. Nina někdy trochu přehrává a často bere dramatický prostor svým sestrám, zatímco Olga je podehraná a málo výrazná. Ve druhé části na sebe v dobrém upozornili svými výkony představitelé exekutora a Zoji.   Inscenaci by prospěla přesnější výstavba situací ve druhé části včetně temporytmu odpovídajícímu žánru frašky. Jde zejména o jeho stupňování. Vtipy a fóry by se měly vždy odehrávat v nějaké jevištní situaci nikoliv jako sólové výstupy. Hraje se na konvenční realistické scéně.