Národní přehlídka venkovských divadelních souborů KDP se konala ve dnech 9. – 17. října 2015. Soutěžně se jí zúčastnilo osm souborů s inscenacemi, které programová rada vybrala z nominovaných či doporučených na oblastních přehlídkách. Již před vlastním zahájením přehlídky vyvolávala velký zájem překvapivě široká dramaturgická skladba, ukazující na tematickou bohatost a žánrovou pestrost určité části amatérského divadla. Vzhledem k tomu, že jednotlivé inscenace byly analyzovány v diskuzi odborné poroty ve složení Lenka Lázňovská, Milan Schejbal, Luděk Horký, Jaromír Vosecký a František Laurin se souborem a za účasti divadelní veřejnosti, jen krátké připomenutí.

 

Cartwrightova hra Dva v provedení Zmatkařů z Dobronína přinesla v precizně vystavěné inscenaci skutečné herecké divadlo. Téma odcizení, touhy osvobodit se z životních komplikací bylo dvěma představiteli realizováno s mimořádnou schopností postavy vnitřně i vnějšně charakterizovat. Škoda, že osobnostní výpověď postav byla v konci znejasněna nedořešeným závěrem, který odporuje autorovu poslání. 

 

Vysočtí dle nové tradice (Mamzelle Nitouche, Limonádový Joe, Malované na skle) připravili opět inscenaci v žánru hudebního divadla Zločin v Posázavském Pacifiku autorů Ondřeje Havelky a Martina Vačkáře. A byla to volba dobrá. Režisérka zvládá velký, generačně rozvrstvený soubor, který působí kompaktně, s velkou radostí ze společné hry. Inscenace hraná s živým orchestrem dokládá schopnost souboru pracovat úspěšně na půdě hudebního divadla. Představení je lehce parodické, úsměvné s příběhem z červené knihovny s bohatou schopností postavy přesně charakterizovat. Příjemný večer oživený písněmi z třicátých let dostatečně dokázal, že si Vysočtí mohou klást stále vyšší cíle. 

 

Divadelníci z Horšovského Týna prokázali velkou odvahu nastudovat komedii ruského autora Vasilije Sigareva, který patří mezi zajímavé autory současné generace. V černém vidění vypovídá o téměř bezvýchodné situaci společnosti, kdy nikdo nevěří nikomu. Inscenátoři ovšem ne šťastně text převedli do roviny snu, a v tomto řešení situací zbavili postavy možnosti bohatšího řešení situací, navíc hrané ke škodě s neproměnlivou expresivitou. Komplikují tak srozumitelnost své odvážné dramaturgické volby. 

 

Divá Bára Boženy Němcové souboru z Boleradic vychází ze znamenité dramatizace Milana Uhdeho, který oproti autorce řadu témat vyostřuje do výrazných dramatických situací. Soubor nepoužil původní muzikálovou hudbu Miloše Štědroně a Leoše Kuby, ale nahradil ji lidovými písněmi, které dramatické situace změkčují a lyrizují a v některých okamžicích jdou proti úpravě a vrací text zpět k vyprávění. Nejde tedy o stavbu ostře vyhrocených situací, ale scénování působivých obrazů, kde postavy výrazným způsobem sdělují své postoje. Režisérka zvládá již tradičně velký soubor a vede ho k čistotě a pravdivé upřímnosti. Soubor dokázal, že je schopen touto dramatickou předlohou připravit divákům příjemný večer.

 

Divadelní soubor ze Štítiny patří v komediální rovině k nejlepším v současném amatérském divadle. Jejich detektivní komedie Agathy Christie Past na myši přináší výrazné herecké postavy. Zároveň ale klade otázky, jak realizovat zvolený žánr. Nedošlo k linii pozvolného odhalování pachatele, tím hra ztratila napětí a také měla paradoxně i menší komediální řešení.  Přes velmi dobré herecké výkony působí inscenace trochu jednostrunně. Snad důslednější realizace žánru po způsobu filmů pro pamětníky by dalo šanci vytvořit inscenaci působivější.  

 

Soubor z Police nad Metují inscenoval adaptaci filmu Larse von Triera Soukromí nebo Kdo je tady ředitel? v adaptaci Daniela Hrbka a Martiny Kinské a zároveň tohoto autora objevil pro amatérské divadlo. Několik témat vychází z reálně možné skutečnosti, kdy pravý ředitel manipuluje podnikem a sám se dává zastoupit najatým hercem. Soubor řeší jednotlivé obrazy v rovině výrazné komedie až grotesky. Přes určité problémy s temporytmem a nevyrovnaností obsazení je inscenace zábavná, přináší několik výborných hereckých výkonů a je přesahem do současné společnosti. 

 

Mrsťa Prsťa z Kouřimi ve vlastní adaptaci Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic zachovává v podstatě všechny dějové linie a situace. Převádí je ovšem osobitým způsobem do roviny jarmarečního divadla a v této poloze volí režijní i herecké prostředky. Hraje se s kartami, někdy jako hra, někdy o život, a připomíná to i Shakespearovu myšlenku, že celý svět je scéna. Inscenace je nápaditá a hravá. Možná, že by obraznost některých scén neměla být střídána spíše prvky psychologického divadla. Inscenace přináší radost ze hry a ukazuje, že hrát si spolu se Shakespearem může být velmi přitažlivé. 

 

Doveda Sloupnice realizoval čtyři krátké morality. Text sám byl jenom záminkou pro řadu komických situací připomínajících komedii del´arte, které ovšem vyžadují, aby se vše rodilo před divákem a zároveň vytvářely skutečnou divadelní imaginaci. Souboru se bohužel nepodařilo navázat úzký kontakt s hledištěm, a tak jsme mohli oceňovat některé herecké výkony a dílčí nápady víc než celek inscenace. 

 

Odborná porota konstatovala, že se vedení festivalu skvěle podařilo naplnit divácky všechna představení a i tím dostávala přehlídka svou výjimečnost. 

 

Odborná porota využila svého práva ocenit jak jednotlivce, tak celé inscenace a zároveň nominovat a doporučit inscenace pro Jiráskův Hronov 2016. Dovolte, abych poděkoval pořadatelům za výborné podmínky pro práci odborné poroty.  

 

Pro širší charakteristiku přehlídky je nutné konstatovat, že ji provázelo mnoho dalších aktivit. Byl to Klub režisérů SČDO pod vedením Františka Zborníka, Seminář KDP vedený Rudolfem Felzmannem a KDP mladým s Martinem Vokounem. V rámci doprovodného programu pak proběhly dvě výstavy:  SČDO - Nositelé zlatého odznaku J. K. Tyla a 90 let Divadla Krakonoš, beseda s Petrem Kostkou, Defilé Pohárku SČDO, koncert souboru SATORI Poniklá a společenské večery, které sloužily velmi užitečně k pokračující diskuzi o jednotlivých představeních. 

 

Dovolte mi, abych poděkoval svým kolegům z poroty za odbornost, hloubku diskuze a tolerantní přístup k práci souborů a zároveň souborům poděkovat za vstřícnost, takže rozbory inscenací se stávaly nejenom jejich analýzou, ale zároveň i místem hledání společných řešení a místem přátelského setkávání.  

 

Zároveň mi dovolte, abych vám všem popřál zlomte vaz a vyjádřil naději, že se tu za rok opět ve zdraví všichni sejdeme.