Vážení čtenáři Větrníku

Dnes držíte v ruce poslední číslo letošního ročníku, které jsme pro tento večer rozšířili ještě o aktuální vydání Vysockého vybulu, tedy o VyBul. Jen krátce vzpomenu na jeho první číslo, které vzniklo jen jakýsi hec mezi mnou a výtvarníkem Petrem Kolínským. Tehdy jsem bouřlivě prohlašovala, že bulvár je jediná novinářská disciplína, kterou bych nechtěla nikdy dělat. A Petr prohlásil, že nechci, protože bych to nezvládnu. Načež jsem odvětila, že nemůžu, protože k tomu nemám ty správné obrázky. Jenže Petr mi je obratem přinesl. Když jsem se na ně podívala, nebylo tak těžké napsat k nim text. A najednou se z VyBulu stala obvyklá součást Větrníku. Letos Petra nahradil Aleš Hejral a technici také dodali texty, já už funguju pouze jako editor. Nicméně děkuji všem, které jsem si jako bulvární novinářka za ta léta „vzala do huby“, za trpělivost a smysl pro humor.  Děkuji, že stále zachováváte přízeň Větrníku, omluvám se za překlepy, děkuji za příspěvky a příští rok se budu těšit opět na shledanou příští rok.